7. část

5. března 2017 v 4:40 | Utsukushii Akumu |  We Will Find Our Way
Název povídky: We Will Find Our Way
Autor originálu: supernope
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Horgath
Fandom: One Direction
Pairing: Harry/Louis
Pokračování: 7 částí
Stručně: Harry a Louis studují na vysoké škole v New Yorku a nezbývá jim nic jiného, než strávit společné Vánoce na kolejích.
Varování: 18+, SLASH, AU, FLUFF

***

Je teprve třetí týden školy a do začátku zkouškového zbývá ještě spousta času. Louis se proto necítí ani trochu provinile, když místo četby o mitóze, nebo o čem se to teď v biologii učí, vytáhne svého spolubydlícího do klubu a tančí s pohlednými chlapci až do prošoupání tenisek. Snaží se mezi nimi uvolnit, vybrat toho, který není Harrymu ani trochu podobný. Nechá se od nich líbat na krku, za uchem, dokonce je nechá zastrčit mu konečky prstů za pas kalhot. Jakmile se ho však zeptají, jestli se nechce někam vytratit, váhavě odstoupí se staženým hrdlem a omluvou na jazyku.

Není to o tom, že by nechtěl. Po téměř měsíci neustálých nedosažených orgasmů je celý napjatý, ale nepřijde mu to správné. Pokaždé, co zavře oči, vidí Harryho, vidí tu důvěru a náklonnost v jeho očích vždy, když Louis plácl něco vtipného. Vidí Harryho cuknutí koutkem pokaždé, co se někdo v klubu Louiho dotknul, a ještě teď cítí Harryho stisk na svém boku, když se prodírali rušnými ulicemi na nákupy, na večeři nebo do kina.

A Louis chce, chce tak moc, až ho z toho doslova svědí celé tělo, ale chce jen Harryho. Chce jen Harryho a tak nějak neví, co s tím dělat.

Jen si - jen si přeje, aby věděl, jak se cítí Harry. Jestli je Harry v pohodě, jestli se přes to přenesl, nebo jestli mu Louis chybí. Jestli mu chybí to, jak dokonale k němu křivky Louiho tělo zapadají, to, jak se mu Louis ve spánku vždy obtočí kolem zad s bradou zabořenou do ramene. Jestli mu chybí to, jak bylo vše snadné a zábavné. Vždy když Harryho vidí, pomyslí si možná. Možná ty pytle pod očima a úšklebek na rtech znamenají, že se mu bez Louise nespí dobře. Pomyslí si, že to možná není jednostranné, že to, jak je jejich rozhovory unáší k sobě, je oboustranné, a že se možná potkají na pomyslném středu a už se nepustí.

Už to jsou ale tři týdny. Tři týdny spaní v mikině, kterou Harry nechal zahrabanou pod Louiho peřinou - a ignorování pohledu, který na něj jeho spolubydlící hází, kdykoli si na sebe mikinu vezme - a už to přesahuje všechny meze ubohosti. Musí s tím přestat. Vrátí mu mikinu, smyje ze sebe přetrvávající vůni jeho těla a přenese se přes to. Přesně tak, jak se domluvili.

S hygienickou taštičkou a ručníkem kolem ramene si Louis vykračuje do sprch. Tohle je jedna z věcí, kterou Louis na kolejích tak trochu nesnáší. Sprchy jsou hlasité, všude je strašné mokro, nikdy nejsou dostatečně čisté a tlak vody je totálně na hovno. Po vstupu do dveří prochází kolem umyvadel a cestu kolem sebe vůbec nevnímá. Je příliš zaneprázdněn pozorováním kontrastu, který tvoří jeho černé sandály do sprchy s jeho světlou pokožkou, když vtom do někoho vrazí. Do někoho mokrého a z většiny nahého a…

Louis s vytřeštěnýma očima zavrávorá a málem uklouzne na louži vody. Od jistého trapasu ho však zachrání Harryho ruka, kterou omotá Louimu kolem paže a zachytí ho. "Ahoj, Lou," pozdraví jej tiše pomalým, ospalým, a taky, napadne Louiho, docela smutným hlasem. "Jsi v pohodě?"

Louis bezmyšlenkovitě přikývne a ztěžka polkne. S vykulenýma očima za obroučkami brýlí a s rozcuchanými vlasy musí vypadat hrozně. Fakt, že má na sobě stále Harryho mikinu, mu dojde až se zpožděním. Do prdele. Kousne se do rtu a doufá, že si toho Harry nevšimne. Ten jej pořád drží za ruku a Louis sleduje, jak se Harry zaměří pohledem Louimu na hruď, nakloní hlavu na stranu a pronese: "Hej, není to..."

"Nevím," zašveholí Louis, ta nucená radost v jeho hlase zní jemu samému šíleně předstíraně. "Našel jsem to ve skříni."

Má potíže s dýcháním. V místnosti je vždycky šílené vlhko a kvůli snad neustále zapnutým sprchám visí ve vzduchu těžká pára, ale Louimu už je to úplně jedno. Zato však Harry. Ten očividně právě vylezl ze sprchy, kolem uší a krku mu vlasy spadají do vlhkých prstýnků, kůži má pokrytou krůpějemi vody a kolem boku má uvázaný ručník. Je nádherný a zarudlý z horké sprchy, tetování mu kontrastují s jeho sněhobílou pokožkou a oči má rozšířené zmatením a něčím dalším, co Louis nedokáže vyčíst.

Už je na odchodu a otevírá pusu, aby zamumlal něco o sprše a o úkolech, ale Harry pustí jeho ruku, pohladí se po břiše a zeptá se: "Tak jak se máš, Lou?"

Co se začínání rozhovoru týče, tohle je slabé, a zhoršuje to ještě to, jak se Harry očividně stahuje do sebe a v místech, kde svírá svou hygienickou taštičku, mu bělají klouby. "Eh, tak jde to," prohodí Louis výmluvně. "Bylo líp, znáš to." Rozpačitě pokrčí rameny. "Co ty?" zeptá se tiše.

"Ou," zareaguje Harry, jako by nečekal, že se Louis zeptá také. Odkašle si, očima zatoulá po místnosti a Louis doslova stopuje jeho pohyb jazykem, když si jím navlhčí rty. "Jo, no, taky…" Se staženým obočím a nešťastným výrazem se otočí zpátky na Louise. "Teda, chybíš mi. Chybí mi si s tebou povídat," dodá na poslední chvíli a málem se zakoktá, jak ze sebe chce všechna slova rychle dostat. "Víš jak, chození ven a tak."

Harry se odmlčí, semkne rty k sobě a zaboří pohled do země a něco v Louiho hrudi se probudí. Srát na to. Srát na všechno, srát na pravidla, stejně jsou nakonec od toho, aby se porušovala, no ne? Upustí na zem hygienickou taštičku, nevnímaje hluk, se kterým dopadne na podlahu a vykutálí se z ní šampon, a vrhne se na Harryho. Harry ho instinktivně popadne a bouchne jej svou taštičkou do zad, když kolem něj ovine ruce, ale na tom nezáleží. Ne teď, když jsou Harryho rty konečně na těch jeho a hladově se líbají a jeho vlhké kudrliny se omotávají kolem Louiho prstů, jako by na to celou dobu čekaly.

Louis sjede jednou rukou níž, chytí Harryho za bok a bez přerušení polibku jej vede zpátky do sprch. "Pozor, schod," zamumlá proti Harryho ústům, když se dostanou k prázdnému sprchovému koutu, aby Harry neupadl.

Prstem zajede za lem Harryho ručníku, připraven ho sundat, když vtom Harry popadne Louise za rameno a o kousek jej od sebe odstrčí. "Počkej, počkej." Oba lapají po dechu, v očích jim hraje divokost a rty mají nateklé a rudé. Louis se chce ponořit zpátky do nich, vyhnat každou pochybnost z Harryho tváře a pak mu na jeho krásných lícních kostech vykouzlit zářivě fialové cucfleky. "Já myslel, že jsme řekli - já řekl a ty taky - že kamarádi, že nebudeme."

Zastaví se uprostřed myšlenky s upřeným pohledem na Louiho a čeká na jeho reakci. Louis by mohl říct něco hlubokého, něco ve stylu, jak už je v New Yorku tři roky a i když není s rodinou, jsou to letos ty nejlepší Vánoce, jaké kdy zažil. Mohl by říct něco o tom, jak mu jeho úzká postel připadne bez Harryho až příliš velká a že vůně pracího prášku z ukradené mikiny už dávno vyprchala. Místo toho však jen pokrčí rameny, pohlédne Harrymu do očí a prohlásí: "Lhal jsem."

Není to úplně odpověď, ne pořádná, ale na to mají ještě času dost. Prozatím je to dost, stačí to k tomu, aby se na Harryho obličeji objevil velký zářivý úsměv, kterým k sobě Louise opět přiláká pro další polibek.

"To rozhodně je moje mikina. Chyběl jsem ti," šeptne Harry proti Louimu rtům. Louis cítí, jak má Harry rty stále zkroucené do úsměvu, cítí, jak mu konečky prstů přejíždí přes okraj tepláků a jak se mu pod ručníkem topoří penis.

Louis se vymaní z Harryho sevření, protočí panenkami, svleče si mikinu a natáhne ji před sebe. "Chceš ji zpátky?"

Harry na něj chvíli s hladovým pohledem kouká, pak zakroutí hlavou a natáhne se za Louise, aby zatáhl sprchový závěs. "Ne. Pasuje k tobě," pronese s tak širokým úsměvem, že to snad musí bolet. Louis v tom slyší ten skrytý význam, slyší, že ve skutečnosti říká Já k tobě pasuju. "Nech si ji."

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama