1. část

4. ledna 2016 v 3:18 | Utsukushii Akumu |  We Will Find Our Way
Název povídky: We Will Find Our Way
Autor originálu: supernope
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Kratesov
Fandom: One Direction
Pairing: Harry/Louis
Pokračování: 7 částí
Stručně: Harry a Louis studují na vysoké škole v New Yorku a nezbývá jim nic jiného, než strávit společné Vánoce na kolejích.
Varování: 18+, SLASH, AU, FLUFF

***

Louis rozrazí dveře od kolejí a roztřesený zimou napochoduje ve svém nadměrně velkém kabátě dovnitř. Zatím ještě nesněžilo, ale venku zcela jistě mrzne. Teplý vyhřátý vzduch ve vchodě jej uvítá na zmrzlém obličeji. Potáhne si šálu z nosu, rozepne si bundu a uhání po schodech směrem ke svému pokoji. Je zrovna v polovině cesty mezi druhým a třetím podlažím, když vtom něco zaslechne.

"Do háje, kurva, sakra. Co jsem si jen myslel, to je - oh, do prdele."

Louis pozvedne obočí a začne brát schody po dvou, zabočí do mezipatra třetího patra a tváří v tvář se setká s - "Kámo, co tady vyvádíš?"

Zpoza obrovského vánočního stromu, který blokuje celé schodiště, vykoukne hlava a Louis pozná, že se jedná o souseda z vedlejšího pokoje. Na začátku semestru mu dali se spolubydlícím přezdívku "fešák". Vlasy má schované pod čepicí, z níž mu vykukují jen konce kudrlin, a obočí má svraštělé. "Jsou Vánoce," odpoví hlubokým hlasem snad ještě pomaleji než obvykle - jako by se Louis ptal na tu nejhloupější otázku na světě. "Obvykle si lidi na Vánoce kupují stromky."

Louis protočí panenkami. "Nejsem blbej. Já jen, proč máš tak obrovskej strom? Tady jsme na kolejích v New Yorku, kámo, není tu zrovna moc místa."

Jeho soused - Howard, pomyslí si, nebo možná Henry? - pokrčí rameny: "Mám Vánoce rád a tenhle strom byl moc pěknej." Rukou schovanou v palčácích přejede s úsměvem přes načechrané větve a Louis si povzdychne. Najednou se jeho výraz změní ze spokojeného na ustaraný: "Asi potřebuješ projít, co? Oh! Já tě přece znám, bydlíš vedle mě. Jsem Harry."

S námahou se pokusí natáhnout přes strom ruku, ale větve mu brání v pohybu, a tak se zachytí pouze za prsty. "Louis," odvětí a zhoupne se na patách. "A jo, do pokoje bych se rád dostal. Na schodech se mi fakt moc spát nechce. Nechceš s tím třeba pomoct?"

"To by bylo báječné," vydechne Harry. Jeho úsměv je zářivý a ve tvářích se mu dělají ďolíčky. "Fešák" je pravděpodobně to nejvýstižnější možné slovo, zamyslí se Louis a v duchu se samolibě poplácá po zádech.

Odtrhne oči od Harryho levého ďolíku, předkloní se, aby se chopil nejmasivnější části stromu, a zároveň se při cestě po schodech do pátého patra snaží nevdechnout žádné jehličí. Táhnout skoro třímetrový strom nahoru po úzkém schodišti obehnaném zdmi není vůbec nic jednoduchého. Musí postupovat tak pomalu, že když se konečně dostanou do svého patra, Louiho sužuje bolest ve stehnech.

"Seš si naprosto jistej, že se ti vleze do pokoje?" nakoukne Louis přes vršek větví na Harryho a na okamžik ho uchvátí jeho obočí stažené v hlubokém soustředění do linky, tváře rudé námahou a mírně pootevřené rty.

"Můj spolubydlící tu není, dám to prostě na jeho stranu pokoje."

Louimu chvíli trvá, než jeho mozek pobere, co mu vlastně Harry říká, a očima dál hypnotizuje malebnou křivku jeho úst. Harryho rty jsou nemravné, červené jako třešně a nespravedlivě šťavnaté a Louis si nikdy předtím neuvědomoval, že si už tři měsíce nezašukal. Vyprostí se ze svých myšlenek a dostane ze sebe jen: "Aha, dobře."

Přidržuje strom, zatímco Harry odemkne pokoj a zablokuje dveře židlí, aby se nezavřely. Místnost je jako ze škatulky a provoněná skořicí, vítajíc svátky vánoční. Kolem okna a římsy jsou rozvěšená elektrická světýlka a zdi jsou pokryty nejrůznějšími plakáty a fotkami, i když se na každé straně pokoje liší tématem. Není těžké rozlišit, která z nich patří Harrymu - na několika úhledně uspořádaných fotografiích je ztvárněn on sám nebo lidé s podobným vzezřením. Harry Louise nasměruje k místu, kam zamýšlí strom dát, a ten opatrně pustí jeho konec, zatímco se společnými silami snaží stromeček postavit. Na rozměry pokoje je strom skutečně příliš velký. Spodní větve zakrývají postel Harryho spolubydlícího a roztahují se až do středu místnosti. Harry však vypadá nadmíru spokojeně, s rukama v kapsách se pohupuje na patách a zubí se na stromek.

Usmívá se na něj tak dlouho, až se Louis začne cítit trapně a už přemýšlí nad vhodnou výmluvou k odchodu. Vtom se však k němu Harry otočí s rozzářenýma očima a širokým úsměvem na tváři a povídá: "Tak, Louisi. Co máš o Vánocích v plánu?"

Louis se zahledí do země a okamžitě ho přejde dobrá nálada. Zaslechne šoupání nohou a na loktu ucítí Harryho dlaň. Vzhlédne k jeho ustaranému obličeji, koutky úst má zkroucené dolů do přísné linky.

"Promiň, nechtěl jsem vyzvídat."

Louis zakroutí hlavou. "To je v pohodě. Jen je to těžký, nebýt s rodinou na Vánoce, znáš to." Se zpožděním mu dojde, že Harry samozřejmě moc dobře ví, jaké to je. Rychle proto dodá: "Omlouvám se, jasně, že to znáš."

Mávne si rukou před obličejem, aby naznačil… vlastně ani neví co. Harry se na něj uvolněně usměje: "No tak vzhledem k tomu, že jsme teď na stejné lodi, tak si uděláme Vánoce vlastní. Co ty na to?"

Louis v sobě udusá rozpínající se teplo v žaludku. V podstatě Harryho ani nezná, pokud tedy nepočítá chvíle, kdy jej potkával na chodbě jen ve spodním prádle - proti tomu však nic nenamítal. Chová se však moc mile a usmívá se na Louiho s očima plnýma naděje. Ani mu samotnému se moc nezamlouvá představa, že by měl Vánoce trávit sám. Kývne na souhlas, natáhne se a šťouchne Harryho prstem do ďolíčku ve tváři. "Jsem pro."

Harry zareaguje úsměvem tak širokým, až má Louis strach, aby mu neroztrhl tváře. Nadšeně poskočí a semkne k sobě dlaně, které má stále schované v teple palčáků. "Výborně. Miluju vaření. Máš čas? Nechceš zajít po obchodech?"

Louis se zadívá ven z okna na šedivou oblohu. Prsty mu teprve začínají rozmrzat. Harry však vypadá tak nedočkavě, jako by jeho štěstí záviselo na Louiho odpovědi, a kdo je Louis, aby mu něco takového odepřel? Proto mlčky přikývne, nabídne Harrymu rámě a pousměje se do záhybů šály. "Tak jo." Počká, než za nimi Harry zamkne pokoj a při cestě po chodbě mu tiše a s upřímností v hlase řekne: "Díky, Kudrnáči."

Tři dny před Vánoci stráví Louis skoro výhradně v Harryho společnosti. Harry je jako magnet, milý, veselý, praštěný a bystrý. Louis díky tomu téměř zapomene i na to, že svou rodinu neuvidí dalších pět měsíců a neoslaví s nimi své narozeniny ani svátky, jako to dělal posledních 20 let svého života. Společně nazdobí Harryho stromek a začnou plánovat Štědrovečerní hostinu. Chtějí až příliš mnoho jídla pro dva lidi, ale Louis si v žádném případě nestěžuje. Chodí do společenské místnosti na vánoční filmy a televizní speciály a v noci se stočí do klubíčka v Harryho posteli k dalším filmům. A když se jim začnou zavírat oči a nemůžou přestat zívat, Louis se musí odvléct zpátky do svého pokoje, aby mohl v klidu vytuhnout ve svém vlastním pelechu.

Snadno se do sebe zakoukají. Harry je fascinující - zvláštní směska laciných vtipů, dlouhých zamotaných příběhů bez pointy a okamžiků naprosté geniality. K tomu všemu taky dobře vypadá - někdy tak krásně, až to bolí, se svýma obrovskýma očima a zářivě červenými rty, a jindy zase drsně s ostře tvarovanou čelistí a pevným hubeným tělem, které se rozhodně nestydí ukázat. Vyšlo najevo, že je Harry tak trochu nudista, ale v Louisově přítomnosti si nechává kalhoty na sobě. Ten ještě nikdy nepociťoval takový nedostatek sexu jako během posledních pár dní.

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama