The Sun And The Moon

17. července 2015 v 19:59 | Utsukushii Akumu |  Přeložené jednorázové povídky - femslash (Life Is Strange)
Název povídky: The Sun And The Moon
Autor originálu: palmergershwin
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: SlashPrincess, Caroli
Fandom: Life Is Strange
Pairing: Max/Chloe
Pokračování: Ne
Stručně: První láska s vámi vždy zůstává na světlém rohu temných zákoutí vaší mysli. Nezáleží na tom, jak dlouho bez svého světla pokračujete, nikdy vás neopustí a nikdy nepadne tma.
Varování: FEMSLASH


***

První láska s vámi vždy zůstává na světlém rohu temných zákoutí vaší mysli. Nezáleží na tom, jak dlouho bez svého světla pokračujete, nikdy vás neopustí a nikdy nepadne tma.

Chloe si na den, kdy poznala Max, nevzpomíná.

Max tu vždy byla: pevný bod v čase a prostoru, který ji nikdy neopustil, nespálil a nikdy jí neublížil. Byla jako slunce a měsíc, vždy vyčkávala, aby vyšla v tom nejtemnějším či nejjasnějším období, a nikdy se ve správný čas nezapomněla objevit.

Max byla vždy její nejlepší kamarádkou: společně se smály, zatímco se nebe rozzářilo jejich radostí a měsíc se styděl za svou krásu, protože ani zdaleka nedosahovala míry štěstí, které vedle sebe cítily.

Max byla vždy její láskou: byla krásná a stydlivá a úžasná a všechno další dobré, co Chloe nedokázala pojmenovat, protože nebyla básníkem, ale Max… Max byla básní, kterou by mohla číst pořád a pořád dokola. Byla básní, která vyprávěla o fotografování a kráse přírody a pirátech. Nebyla jen básní, byla žijící, dýchající krásou a jednoduchostí. Nevyměnila by ji za žádnou jinou báseň.

Chloe si však vzpomíná na den, kdy Max ztratila.

Max tu nebyla: její vesmír se hroutil, protože přišel o jeden z nejdůležitějších pevných bodů, které měl, měsíc plakal temnotu a slunce tiše křičelo. A bolelo to, bolelo to jako čert.

Max už nebyla její nejlepší kamarádkou: nedokázala dosáhnout smíchu, který spolu zažily, a nebe bylo temnější než černé plátno. Měsíc se styděl za svou odvetu.

Max už nebyla její láskou: jejich společné polibky, touha, kterou cítily, teplo kůže, když se jejich ruce setkaly, byly už teď jen pouhými motýlky. Motýlky v zimě, nevítanými a odsouzenými k zániku v chladné noci.

S odchodem Max a táty začala Chloe cítit, jak se zákoutí stávají temnějšími a temnějšími. Zátoka ji připravila o vše, co milovala, ale i tak to nestačilo. Tvá barva nestačila.

Jednoho dne potkáš něco jasnějšího než temnotu, kterou cítíš v kostech, a chytne tě za ruku.

Stane se tvým pevným bodem.

Stane se tvou kamarádkou.

Stane se tvou láskou.

Zkouříš se, protože bylo peklo být samotná ve vesmíru plném křiku, a máš strach, ale je to v pohodě, je tady. Vždycky tu s tebou bude.

Do doby, než není.

Také odejde, jako všechno, co miluješ.

Stane se dalším světlým rohem tvých zákoutí.

A ty si pomyslíš, že už nikdy nebudeš milovat.

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama