I've Got Something I Can Laugh About

28. března 2015 v 15:52 | Utsukushii Akumu |  Přeložené jednorázové povídky - slash (The Amazing Spider-Man)
Název povídky: I've Got Something I Can Laugh About
Autor originálu: FoxGlade
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Caroli
Fandom: The Amazing Spider-Man
Pairing: Peter/Harry
Pokračování: Ne
Stručně: Peter září štěstím, když se s Harrym po dlouhé době opět vidí.
Varování: SLASH, AU, FLUFF


***

"Tak co, chodíš teď s nějakou holkou? Klukem?" zeptá se Harry. Opírají se s Peterem o zábradlí u řeky, a když se Peter na Harryho otočí, hraje mu na rtech mírný úsměv.

"Uh, ne," odpoví Peter a usměje se, i když to pořád bolí. "Měl jsem-s jednou jsem chodil. Ale, uh, ne. Je to…"

"Složité?" dokončí za něj Harry větu.

"Pryč," opraví ho Peter a mrkne na něj. "Jo, je konec," pokračuje. Je dobrý pocit říct to tak nahlas. Je to pro něj uzavření kapitoly, smíření se s tím. Harry na něj tázavě pohlédne. "Co?"

"Nic," odpoví Harry, ale stále Petera pozoruje s přivřenýma očima, a tak se Peter obrátí čelem zpátky k řece.

"A co ty?" vyptává se Peter, zatímco pohledem hypnotizuje hladinu vody.

"Ale ne, nikoho nemám. I když, líbí se mi jeden kluk," začne Harry mluvit a Peter se dál přemáhá, aby se na něj nepodíval.

"Fakt?"

"Jo. Skvělej kluk, hrozně chytrej, roztomilej." Peter cítí, jak se k němu Harry přiblíží a šťouchne do něj ramenem, ale nevzhlédne k němu. "Zeptal jsem se ho, jestli nechce dnes ráno někam zajít, a on souhlasil. Myslíš, že mám šanci?"

Peter konečně zvedne pohled k Harrymu, který se na něj sebejistě culí, a dřív než se stačí zastavit, začne se tiše smát. "Jo, myslím, že máš," promluví po chvíli s neutuchajícím úsměvem.

"To rád slyším," zamumlá Harry a poté se odtáhne od zábradlí a zatahá Petera za kabát. "Pojď, zvládneš ještě slézt ke břehu, že jo? Možná bys mě mohl konečně naučit, jak házet žabky."

"Myslím, že když ses to nedokázal naučit, když jsme byli malí, nenaučíš se to ani teď," prohlásí Peter, ale i tak přeleze přes zábradlí dolů a společně se vydají ke kamenitému břehu.

---

O čtyři hodiny později zachází slunce mezi mrakodrapy v Midtownu a Peter s Harrym se vrací do budovy Oscorpu. Peter má ruku kolem Harryho ramen a Harry ho drží kolem pasu.

"Budou naštvaní, že jsem se tak vypařil," zapřemýšlí Harry. "To jsem rád. Dobrá práce, Parkere, měl bys mě k těm špatným návykům vést častěji."

"Mám to brát jako pozvání?" pozvedne Peter tázavě obočí. Harry ho zmáčkne kolem pasu a přikývne.

"Stejně nemám na práci nic lepšího," prohodí, a když Peter najednou provinile ztuhne, Harry se zasměje a přitiskne se k němu. "Pako, myslel jsem tím, že bych radši byl s tebou než… tam," ukáže volnou rukou na tyčící se věž Oscorpu.

"Určitě?" Stěží se mu podaří skrýt nejistotu v hlase, ale Harry se k němu i tak nakloní.

"Jo, bylo by to fajn." Věž už je vzdálená jen blok od nich a po zbytek cesty jdou mlčky vedle sebe. Zastaví se hned vedle hlavního vchodu a neochotně se od sebe odtáhnou. "Takže se nemusím ptát, jestli tě ještě uvidím," prolomí Harry ticho a i přes všechnu svou sebejistotu působí najednou stejně nervózně jako Peter.

"Jasně. Teda, jo, zavolám ti. Číslo na tebe mám," vyhrkne ze sebe Peter přihlouple a dlaní poplácá po kapse od kabátu s mobilem, do kterého mu Harry předtím naťukal své číslo. Harry souhlasně kývne a rozhlédne se, pak k němu přikročí blíž, popadne jej oběma rukama za límec kabátu a obdaruje ho dlouhým a něžným polibkem.

Po nějaké chvíli se líbat přestanou, oba v obličeji rudí jak rajče, ale ještě se od sebe nechtějí odtrhnout úplně. "Uvidíme se," zašeptá Harry proti Peterovým rtům a najednou je pryč, vchází do budovy bez sebemenšího ohlédnutí a jediné, čeho je Peter schopný, je opřít se o zeď a usmívat se, zatímco se snaží popadnout dech.

---

"No kde jsi byl celý den?" zvolá teta May z kuchyně, když Peter odemkne hlavní dveře. Do nosu ho trkne vůně lasagní a v ten moment si uvědomí, že naposledy jedl zmrzlinu někdy ve dvě odpoledne.

"Vzpomínáš si na Harryho Osborna?" rozejde se ke kuchyni a začne hledat v lednici něco na svačinu. May se natáhne, aby ho pleskla po hlavě, ale Peter stačí popadnout jablko a hlasitě se do něj zakousne.

"Nebudeš mít pak hlad," pokárá Petera. "Ale ano, vzpomínám si na něj. Potkali jste se dnes?"

"Tak nějak. Šel jsem za ním do věže," přizná Peter a usadí se na pult vedle sporáku. May se na něj přísně zadívá, ale nechá ho tam sedět. "Napadlo mě, že by kvůli tomu všemu s tátou byl rád za kamaráda."

May přestane uklízet a poplácá Petera po koleni. "Jsi hodný kluk, Petere," řekne mile a Peter skloní hlavu. "Bavili jste se?"

"Jo, bavili. Promiň, že jsem nezavolal," odpoví Peter a zhoupne nohama.

"To nic, Petere." May otočí kohoutkem a začne umývat nádobí a Peter položí jablko a seskočí z kuchyňské linky, aby jí pomohl. "Koneckonců, nejsi prvním člověkem, který ztratil přehled o čase kvůli nějakému fešákovi."

Peter si šokovaně odfrkne a klopýtne. Zachytí se o pult a s doširoka otevřenou pusou zírá na tetu. "Cooo?" vypadne z něj a začne si uvědomovat, že se mu tváře barví do ruda a nemůže s tím nic udělat. May na něj láskyplně pohlédne a zakroutí hlavou.

"Máš stejný výraz v obličeji, jaký jsi měl tehdy, když jsi pozval Gwen Staceyovou na rande," pronese s úsměvem. "Jsem ráda, že jsi zase šťastný."

"Já jsem pořád šťastnej," zaprotestuje Peter. Z tetiných rukou pokrytých mydlinkami převezme hromádku příborů a usuší je.

"Však víš, jak to myslím." Peter soustředěně utírá každou jednotlivou vidličku a nůž a nic na to neřekne. "Dlouho jsem Harryho neviděla. Musíš mi ho vyfotit, až se zase uvidíte," poznamená teta. Peter si přitiskne bradu k hrudi, aby zakryl nenadálý úsměv.

"Vyfotím," řekne a po celý zbytek večera si nevšímá toho, jak si teta May pokaždé při pohledu na něj spokojeně povzdychne.

---

Doopravdy jí po dalším setkání s Harrym fotku pošle. Harry se na ní se slunečními brýlemi na očích usmívá do objektivu a Peter se mu čelem opírá o spánek a na tváři mu hraje stejně velký úsměv. Když se vrátí domů, zjistí, že ji May už stačila i vytisknout, trochu skvrnitě, protože jim dochází barva v tiskárně, a přichytila ji na lednici magnety. A tam taky zůstane.

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 28. března 2015 v 16:08 | Reagovat

ještě že tak:-) skvělý:-)

2 tulip tulip | 7. září 2015 v 0:01 | Reagovat

tohle je 15+? :-) jinak pokračuju v olo, tak se uvidíme na 17L. jdu na další povídku O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama