The Taste Of Stars

19. února 2015 v 23:44 | Utsukushii Akumu |  Přeložené jednorázové povídky - slash (One Direction)
Název povídky: The Taste Of Stars
Autor originálu: wordcraze
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Caroli
Fandom: One Direction
Pairing: Zayn/Harry
Pokračování: Ne
Stručně: Harry je slepý, ale k tomu, aby věděl, že je Zayn tím nejkrásnějším člověkem na světě, zrak nepotřebuje.
Varování: SLASH, AU, FLUFF


***

Jsou chvíle, kdy Harryho trápí vědomí, že nikdy nezažije stejné věci jako lidi kolem něj. Není to však až takový problém vzhledem k tomu, že ve skutečnosti vlastně neví, o co přichází. Narodil se slepý. Jeho svět byl zahalen do tmy od chvíle, kdy poprvé otevřel oči. Zato má ale skvělý sluch a dokáže zaslechnout věci, které většina lidi ne. Dokáže slyšet jemně znějící basy v písničce i nedoceněný nástroj hrající v pozadí.

Harry si není jistý tím, jak určit barvy, a tak se tomu vyhýbá jen proto, že by nevěděl, kde začít. Slyšel lidi povídat si o hvězdách a snaží si je představit. Usilovně se snaží přemýšlet nad tím, jak by hvězdy mohly vypadat, ale něco takového je pro něj až příliš, a tak se jen pokouší představit si, jaké by byly na dotek, jak by voněly a chutnaly.

Rozhodně přemýšlí nad tím, jak hvězdy chutnají.

Zayn je Harryho nejlepší kamarád. Harry předpokládá, že jsou nejlepší přátelé, protože Zayn neměl nikdy strach se na cokoli zeptat a nezachází s Harrym, jako by byl z porcelánu. Když byli mladší, nějak je to k sobě samo přitáhlo, protože byli oba jiní. Slepé dítě a ten druhý s nejednoznačnou etnickou příslušností. Dokonalá souhra.

Každý rok, přesně na Zaynovy narozeniny, putuje Harry prsty po jeho obličeji. Chce vědět, jak moc se Zayn změnil, a dokáže mezi prsty vycítit jakoukoli sebemenší změnu. Téměř si dokáže Zaynův obličej představit. Ví, že je dokonalý, a pamatuje si jeho rysy, i když se jej tak dotýká jen jednou za rok. Sklon Zaynova nosu, jeho vysoké lícní kosti i křivku úst. Harry si není jistý tím, jak se definuje krása, ale ať už je to jakkoli, Zayn jí určitě oplývá.

"Ostříhal jsem si vlasy," řekne Zayn jednoho dne. "Pořádně si na ně sáhni. Neboj, nic v nich nemám. Nebudeš mít zalepené prsty."

Harry ani na okamžik nezaváhá, zaplete prsty do jeho vlasů a kroutí pramínky mezi palcem a ukazováčkem. Jsou úžasné na dotek. "Už žádná, divně zakroucená ofina?"

"Sklapni, Stylesi. Všichni z toho šíleli."

"Říkali, že to vypadalo jako zmrzlina."

"Vždyť ani nevíš, jak zmrzlina vypadá."

Harry se zasměje, pevně zatahá Zayna za vlasy a ten vypískne. Jsou si kvit.

Panuje mezi nimi ticho, zatímco se Harry prsty proplétá jeho vlasy. Nejlepší na tom je to, že Zaynovi nikdy nevadí, když se ho Harry dotýká. Když většina kluků dospěje do určitého věku, obvykle při blízkém kontaktu s kamarády znervózní, ale Zayn tu prostě jen tak sedí a nechá na sebe sahat.

"Říkáš, že máš černé vlasy, ale já ani nevím, jak černá vypadá." Harry nechce znít smutně, ale jednoduše to tak vyzní. Přestane si hrát s jeho kadeři a složí ruce v klíně.

"Černá…," vyřkne Zayn slovo, jako by bylo zbrusu nové. "Když padáš do propasti a pořád jen padáš a padáš a nemá to vlastně žádný konec. Jako když Alenka spadla do králičí díry, jen s tím rozdílem, že v tomhle případě to nekončí. Pořád to pokračuje. Neustálá prázdnota."

"Neustálá prázdnota," zopakuje Harry. "A bílá je opakem černé? Jak vypadá bílá?"

"Bílá je jako sedět na židli uprostřed velké prázdné místnosti. Není tam žádný vzduch, žádný zvuk ani pohyb. Je tam ale trochu zima. Chladné ustrnutí."

Harry se do Zayna zamilovává nejméně desetkrát za den. Nechápe, jak je možné zamilovat se vícekrát do stejné osoby, ale cítí díky němu tolik věcí, které nedokáže ani popsat, tak jak by mohl začít chápat lásku?

"Vím, co bychom měli dělat!" promluví najednou Zayn s nově nalezenou dávkou nadšení. "Popíšu ti barvy. Každý den jinou. Už mě nebaví dívat se na to, jak vypadáš jako opuštěné štěně pokaždé, co se někdo zmíní o nějaké barvě."

"Nevypadám jako op-"

"Ale jo, vypadáš. Bude to náš nový plán, co ty na to?"

A Harry se do Zayna zamiluje znovu.

---

Začnou s jednoduchými barvami. Harry se nechá Zaynem vést a věří mu, že ho nenechá spadnout na obličej, a tak si nestěžuje, když ho Zayn tahá všemi možnými směry.

"Věř mi," řekne Zayn a Harry mu věří. Ale lhal by, kdyby řekl, že není ani trochu nervózní. Cítí Zaynovy prsty sevřené kolem svého zápěstí a najednou má ruku opřenou o hřejivý povrch. Je trochu drsný, ale ne moc, a čím déle tam má dlaň položenou, tím větší vyzařuje z povrchu teplo.

"Au," sykne Harry a odtáhne ruku.

"Taková je červená," promluví Zayn. "Právě ses dotkl cihlové zdi. Slunce na ni svítilo celé ráno. Ale občas červená není tak krutá. Může to být i něco, co cítíš. Myslím, tady," přitiskne Zayn ruku k Harryho hrudi. "Když jsi plný emocí, ať už špatných nebo dobrých, jsou červené. Vztek, nenávist, láska, štěstí. Všechny jsou červené."

"Emoce jsou červené," zamumlá Harry a nevědomky se zapře o Zaynovu dlaň. Právě teď se cítí červeně.

Zayn se od něj vzdálí a chytí Harryho za ruku. Jako další ho učí modrou. Modrá je chladná tekoucí voda po pokožce, svěží a čistá. Modrá je uklidňující pocit, když vám vítr fouká do vlasů. Harrymu se modrá líbí.

Zelenou barvu si doopravdy užívá. Položí se na zem uprostřed parku a zasměje se, když ho zalechtá tráva na zátylku. Líbí se mu, jak ji cítí mezi prsty a jak je měkká, když se v ní převaluje. Ale když zaboří prsty do trávy, do zelené, najde hnědou. Hlína se mu drolí mezi prsty a voní zemitě a přírodně.

Barvy se pro něj stanou reálnými. Stanou se víc než jen slovy, kterým nedokáže pořádně rozumět. Do určité míry má pocit, jako by jim rozuměl víc než lidé se zrakem. Cítí barvy a rád si myslí, že je to důležitější než je vidět.

Zayn s ním tráví každý den a Harry s ním prožívá barvy. Všechny barvy. Hořící červenou, uklidňující modrou. Zayn voní jako odstíny modré a hnědočervené, pokožku má jemnou jako světle fialová a žlutá. Hlas má karmínově rudý, ale zároveň v barvě půlnoční modře a bledě růžové.

Harry má za to, že je Zayn každá možná barva a taky každá barva, která ještě nebyla objevená.

Vidím tě v barvách, které neexistují.

"Jak vypadají hvězdy?" zeptá se jedné noci Harry. Zayn k němu vlezl oknem, jako to obvykle dělává, a uložil se na Harryho posteli.

Cítí, jak se Zayn na posteli posune, a podle toho, z jaké blízkosti mluví, je mu jasné, že leží na boku otočený tváří k němu. "Jako diamanty na černé oponě."

Harry se slabě pousměje. "Kéž bych je mohl vidět."

Zayn něžně omotá prsty okolo Harryho zápěstí. "Vidíš hvězdy. Vidíš je líp než kdokoli jiný. Vidíš všechno líp než kdokoli jiný."

"Ne, nevidím. Nevidím vůbec nic."

Krátké zaváhání. Harry uslyší, jak se Zaynovo pravidelné dýchání přeruší. "Viděl jsi mě, když to nikdo jiný nedokázal."

Harry ucítí Zaynovy konečky prstů na tváři, jsou teplé a elektrizující, a Harry se z toho místa už nikdy nechce hnout. Zajímá ho, jak se Zayn zrovna teď tváří a jak se na něj dívá. Chce vědět, jestli se na něj dívá pohledem plným lásky nebo zmatenosti. Jsou u sebe tak blízko a Harry nemůže nic vidět. Je sám sebou otrávený a tiše si přeje, aby mohl alespoň na pět sekund vidět Zaynův obličej. Jen na chvíli, prosím. Prosím prosím prosím. Neuvědomuje si, že mu z očí vyhrkly slzy a stékají mu po tvářích, do té doby, než je Zayn otře.

"Nic bych na tobě nechtěl změnit," zašeptá Zayn. "Ani jednu jedinou věc."

Zayn Harryho políbí.

Polibek je hebký a jejich rty do sebe zapadají jako dílky puzzle. Omotají kolem sebe ruce a nohy a jsou tak dokonale propletení. Harrymu přestanou stékat slzy, když na rtech ucítí Zaynův úsměv.

Už nepřemýšlí nad tím, jak chutnají hvězdy.

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama