9. část

14. prosince 2014 v 21:25 | Utsukushii Akumu |  All I Know, Is That The End's Beginning
Název povídky: All I Know, Is That The End's Beginning
Autor originálu: notfirewoodyet
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Kratesov
Fandom: The Amazing Spider-Man
Pairing: Peter/Harry
Pokračování: 10 částí
Stručně: Má Peter zůstat nebo má odejít? Toť otázka, na kterou není snadná odpověď.
Varování: 18+, SLASH, AU, ANGST


***

Peter se probudí o půl sedmé ráno a v rychlosti se osprchuje. Vyčistí si zuby, učeše se a obleče si košili, kterou si tu minule nechal. Pod očima má tmavé kruhy, ale s tím nic nenadělá. Seběhne po schodech, a protože mu kručí v žaludku, hodí si vafli do toustovače. Na jídlo včera neměl ani pomyšlení.

Opírá se o kredenc a přežvykuje kus vafle, když vtom do kuchyně vstoupí teta May, zívne si a stočí si vlasy do drdolu. Důležitě se na něj zadívá a Peter se usměje, zatímco mu vafle visí z koutků. Tetě je hned jasné, co to znamená.

Nevypadá zrovna nadšeně, ale ani naštvaně. Vypadá trochu nervózně, což je vzhledem k tomu, co vše slyšela, naprosto pochopitelné, ale taky působí tak nějak šťastně, a to hlavně proto, že tak konečně vypadá i Peter.

Peter ji před odchodem pevně obejme a dá jí pusu na tvář a poté vyběhne na verandu a směrem k nejbližší stanici metra. Celou cestu zpátky na Manhattan si neklidně klepe nohou a unavený chlápek vedle něj protočí očima, překříží si ruce na hrudi a opře se hlavou o okno.

Proběhne otáčivými dveřmi do bytového domu, zamává na dobré ráno vrátnému a zběsile mačká tlačítko pro přivolání výtahu. Slyší, jak se vrátný zasměje, když si všimne, jak je Peter mimo.

Vrazí klíče do zámku a poté za sebou dveře potichu zavře. Přejde k dlouhým záclonám u vstupu na balkon a rozhrne je, aby dovnitř pustil paprsky ranního slunce. Trochu přirozeného světla a čerstvého vzduchu by tu bodlo.

Vytáhne si z kapsy mobil a znovu zkontroluje čas. Je půl deváté ráno. Přemýšlí, jestli je Harry už vzhůru. Z ložnice neslyší žádný zvuk. Nakoukne dovnitř a uvidí prázdnou postel a otočí hlavu směrem do chodby. Harryho klíče visí stále na věšáčku u vchodu. Je pořád tady. Potom se podívá na dveře od koupelny. Jsou pootevřené, stejně jako minule, a Peterovi se přetočí žaludek.

Harry leží na zemi, prsty mapuje na kachličkách nejasné vzory a klepe se. Peter se k němu skloní a opře se rukou o zem. Už nevypadá sjetě, ale oči má rudé a nateklé. "Petere," zaskuhrá Harry a nepatrně zvedne hlavu. Dokonce i to vypadá, že ho stojí příliš velké úsilí, a Peter by si toho skoro ani nevšiml, kdyby neviděl napjaté svaly na jeho krku.

"Jo," zašeptá Peter a už přemýšlí nad tím, co musí udělat dál. Vezme Harryho do náruče a položí ho na postel. Namočí ručník, donese sklenice s vodou a přisune k posteli odpadkový koš. Očima přejede po Harryho bledém těle, aby zkontroloval, jestli nemá nějaké škrábance nebo modřiny, ale žádné nevidí. Donese si k posteli křeslo a posadí se. Už mu to celé připadá jako rutina - rutina, kterou by neměl znát.

Ugh, to je sakra neuvěřitelné! Doslova se tu přiřítil, aby Harrymu řekl, jak se rozhodl, smích mu bublal v hrudi, a kde zase skončili. Další den, další úpadek. Byla to nekonečná přetahovaná a on prohrával.

Začne se přehrabovat v nočním stolku, jestli nenajde nějaké kapesníky pro Harryho, a rukou narazí do známého předmětu. Vytáhne z šuplíku černou, sametovou krabičku a mohl by přísahat, že se mu v ten moment zastavilo srdce. Otevře ji a podívá se na Harryho s pootevřenou pusou. "Ty sis to nechal?" šeptne Peter a skloní pohled k prstenu, jako by ho viděl poprvé, i když ho vlastně sám kupoval. Myslel si, že ho Harry možná zahodí, stejně jako s ním Peter tehdy hodil o zeď.

"Jo," zamumlá Harry a podívá se na Petera uslzenýma očima. "Myslel sem, že mi ho jednoho dne možná budeš chtít dát. Asi sem se jen nechtěl vzdát té naděje." Peter zavře krabičku a odloží ji.

Harry v prstech křečovitě svírá peřinu, posunuje si ji výše a dívá se na Petera očima plnýma strachu. Peter ví, na co čeká. Čeká na to, až mu Peter vynadá, až na něj bude křičet a řekne mu, že čeho je moc, toho je příliš, ale Peter to neudělá. Je naštvaný? Samozřejmě, že je, ale rozhodl se, že to zvládnou spolu. A to že spolu je na tom to důležité.

"Myslel sem, že si odešel," promluví Harry tiše. "Tentokrát nadobro." Vypadá příšerně a rozhodně nešťastně.

"Nemohl sem," odpoví Peter s očima zabořenýma do klína a spojí si prsty. "Neodejdu." Zaslechne, jak Harry hlasitě zalapá po dechu, v plicích mu zachrastí, a Peter zvedne pohled. Harry má šokovaný výraz a jako by se měl každou chvílí rozbrečet.

"Pete?" Přesune se Harry ke kraji postele, aby mohl být Peterovi blíže.

"Řekl sem, že tím projdu s tebou," opře se Peter o nohy a nakloní se k Harrymu, "a ten slib dodržím. Ty a já, pomůžeme ti se z toho dostat, spolu."

"Oh," povzdechne si Harry sklesle. "Takže to bude zase jako dřív?"

"Ne," vydechne Peter, sepne před sebou ruce a začne klepat nohou. "Myslím tím spolu jako spolu."

"Oh," dostane ze sebe opět Harry, ale tentokrát to zní naprosto jinak. "To myslíš vážně?" vzhlédne k Peterovi se zábleskem naděje v očích.

Peter přikývne a lehce se pousměje. Harry se na něj na oplátku ze široka zazubí. "Musíš si odpočinout," zavrtá se Peter zpět do křesla a natáhne se k malé lampičce na stolku.

"Dobře," povolí Harry a podepře si bradu rukou. "Budeš tu, až se probudím?"

"Jo," zašeptá Pete, přitáhne si kolena k hrudi a omotá kolem nich ruce.

Harryho dýchání se srovná asi po deseti minutách a Peter ho celou tu dobu pozoruje. Sleduje, jak se mu zvedá a klesá hrudník, jak se mu s každých výdechem zatřepotají vlasy spadlé v obličeji a jak sebou neustále vrtí. Jako by neměl pokoj ani ve spánku. Po chvilce si Peter přehodí nohy přes opěrku, uhnízdí si hlavu na polštářku a také usne.

O pár hodin později ucítí Peter jemné poklepání na zápěstí, které mu visí z křesla, a prudce sebou škubne. Harry trhne rukou zpátky, jako kdyby se zrovna popálil, a přitiskne si ji k hrudi. "Promiň," zašeptá zahanbeně.

"Ne," zareaguje Peter rychle, zakroutí hlavou a narovná se. "To nic. Jen sem se včera v noci moc nevyspal, a tak sem byl fakt unavenej, to je vše." Harry mlčky přikývne, ale zůstane skrčený v klubíčku.

"Takže," prolomí Peter ticho a přejede si rukou přes tvář. "Co teď budeš dělat?"

"Jak to myslíš?" zeptá se Harry a naskládá polštáře k čelu postele, aby se o ně mohl opřít.

"Už podruhé si do toho spadl, Harry," řekne Peter přímo. "Musíš s tím něco dělat."

Harry mlčí, hraje si s palci a vrtá prstem do peřiny. "Vrátím se do léčebny," vydechne bolestivě. "Řekl sem, že s tím kvůli tobě přestanu."

"Ne," vyhrkne Peter.

"Pete, já-"

"Ne," zopakuje Peter a sesune se na koberec do tureckého sedu. Rukama se opře o postel, položí si na ně bradu a zvedne k Harrymu pohled. Harry vypadá zmateně, pravděpodobně kvůli tomu, co Peter říká, a taky protože se k němu tak přiblížil dobrovolně. "Musíš to udělat pro sebe. Musíš s tím chtít přestat kvůli sobě a taky musíš chtít zůstat čistej kvůli sobě. Už za to nemůžu bejt zodpovědnej," povzdychne si Pete, opře si hlavu o ruce a několikrát jí pokývne. "Myslím si, že právě kvůli tomu to poprvé nevyšlo. Nedělals to pro sebe. Musí se to změnit, jestli chceš, aby to tentokrát vyšlo."

"Chápu," zašeptá Harry, opře se hlavou o čelo postele a zavře oči. Sedí v tichosti, ale Peter ví, že Harry přemýšlí. Vždycky se mu při tom na čele objeví vrásky.

"Dobře," promluví nakonec Harry, olízne si rty a narovná se. "Půjdu zpátky do léčebny. Tentokrát kvůli sobě," dodá a zatahá za nit na povlečení. "Nechci, aby to svinstvo dál ovládalo můj život. Už se kvůli tomu posralo tolik věcí. Bože, málem sem kvůli tomu přišel o tebe, vlastně na chvíli v podstatě přišel, a kurva," vzlykne a přejede si dlaní přes obličej, "už to nemůžu znovu zažít."

"Har-"

"Vím, co chceš říct," skočí Peterovi do řeči a odhrne si z čela zpocené pramínky vlasů, "ale slibuju ti, že to udělám pro sebe. Jen prostě, no, seš pro mě velká motivace. Zvykni si na to," dokončí s úsměvem. Peter mu úsměv oplatí.

Stráví odpoledne a většinu večera vyhledáváním nejrůznějších klinik a rozhodují se, která z nich bude ta nejlepší volba. Harry chtěl, aby to bylo někde mimo centrum města. O dva dny později pomáhá Peter Harrymu zabalit kufr a jedou do protidrogové léčebny na severu New Yorku.

Je tam doopravdy krásně. Na nádvoří roste svěží, zelená tráva, která se rozprostírá ve smaragdově zelené moře. Celé místo obklopují obrovské duby a ve vzduchu poletují listy, které vypadají jako z vosku. Budova působí skoro viktoriánským stylem, pětipatrová stavba z červených a béžových cihel, s mahagonovými střechami, z nichž každou zkrášluje komín. Dokonce i uvnitř to vypadá útulně, díky ozdobným koberečkům, měkkým sedačkám a stolkům z třešňového dřeva stojícím u zdí.

Harry byl celou cestu sem nervózní a upřímně i Peter, ale vzhled místa a přátelskost personálu je oba uklidní - alespoň z většiny. Přihlásí Harryho a oba odpoví na několik otázek. Baví se stručně o Harryho minulosti a o délce jeho pobytu. Když jim včera volali, Harry jim řekl, že by chtěl začít 90 denním pobytem. Informují je, že jakmile 90 dní uběhne, doktoři zhodnotí Harryho pokroky a poté mu buď doporučí prodloužení pobytu, nebo ho pustí na ambulantní léčení.

Jakmile jsou všechny úvodní informace řečeny, je čas, aby se Peter rozloučil. Harry se musí zabydlet ve svém pokoji a zahájit znovu detoxikační proces. Peter si vzpomene na Jane a doufá, že je to naposled, co musí Harryho nechat na takovém místě. Jeden člen personálu, vysoký muž s vráskami a laskavým pohledem, popadne Harryho kufr a pokyne mu, aby ho následoval.

"Počkej," chytí Peter Harryho za zápěstí a odtáhne jej stranou, dostatečně blízko, aby je měl muž stále na očích, ale dostatečně daleko, aby je neslyšel. "Já, uh, jen sem ti chtěl popřát hodně štěstí," zahuhňá Peter, poškrábe se zezadu na hlavě a kopne se špičkou nohy do té druhé. "Vím, že to bude prvních pár týdnů těžké, ale ty to dokážeš, ano? Vím, že jo."

"Díky, Pete," usměje se Harry a strčí si volnou ruku do kapsy. Chystá se otočit k odchodu, ale Peter zesílí sevření na jeho zápěstí. Harry pohledem zmateně střelí po zápěstí a po Peterovi.

"Hej, um," zamumlá Peter, zhoupne mezi nimi Harryho rukou a připadá mu, jako by ta slova měl vyslovit poprvé v životě, přitom to byla jen nějaká doba. "Miluju tě."

Harryho úsměv je oslepující a Peter by přísahal, že slunce svítí skrz okna o něco jasněji, ale to si mohl jen představovat. Opře se čelem o Peterovy klíční kosti a zasměje se. "Miluju tě," šeptne, rty se lehce otře o Peterův krk a ta vyřčená slova zamíří Peterovi přímo do srdce.

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | E-mail | 15. prosince 2014 v 20:44 | Reagovat

Krása. :-) Sice vím, že jsem ani jednou nenapsala komentář.:-? Tak to teďka musím napravit. :-x Doufám, že se Harry z toho dostane a budou s Peterem spolu. Spolu jim to sluší. Doufám, že se dalšího dílu dočkám, ještě do vánoc. :D

2 Utsukushii Akumu Utsukushii Akumu | 27. prosince 2014 v 20:20 | Reagovat

Poslední kapitola už je přeložená, zbývá ji jen obetovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama