6. část

23. října 2014 v 15:41 | Utsukushii Akumu |  All I Know, Is That The End's Beginning
Název povídky: All I Know, Is That The End's Beginning
Autor originálu: notfirewoodyet
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: SlashPrincess
Fandom: The Amazing Spider-Man
Pairing: Peter/Harry
Pokračování: 10 částí
Stručně: Má Peter zůstat nebo má odejít? Toť otázka, na kterou není snadná odpověď.
Varování: 18+, SLASH, AU, ANGST


***

Peter neví, kam má jít. Když vyklopýtá před budovu, uvědomí si, že se mu ze všeho toho vzteku špatně dýchá. Je doslova rudý zlostí a tak časté záchvaty jeho zdraví rozhodně neprospívají. Je to doopravdy vyčerpávající.

Nemá u sebe klíče ani peněženku. Když šel do kavárny, vzal si s sebou jen pár drobných na kafe, protože neplánoval žádnou další zastávku. Nemá u sebe ani kartu na metro, a tak jsou jeho možnosti poněkud omezené.

Jakmile se uklidní, zamíří do parku, kam chodí vždy přemýšlet. S rukama zabořenýma v kapsách jde po pěšině a oči má zaražené do země. Vzhledem k tomu, že nevěnuje moc pozornosti dění kolem sebe, vrazí do několika lidí a než se od nich vzdálí, zamumlá tiché "promiňte".

Zatoulá se k jednomu z malých mostů, kterých je park plný, a opře se o betonové zábradlí. Má výhled na malý rybník plný šťastných párů a rodinek na loďkách. Stojí tam hodiny, zíraje na vodní hladinu, jako by snad uchovávala všechny odpovědi na jeho problémy. Přeje si, aby to tak bylo.

Jakmile mu začnou vypovídat svaly na nohách, přejde k nedaleké lavičce a pozoruje z ní kolem proplouvající kachny. Venku už je skoro tma, ale Peter se odsud nechce hnout. Něco na tom místě mu přijde tak mírumilovné, bez ohledu na všechny ty hlasité turisty potulující se okolo.

Nedokáže pochopit, co si Harry myslel, když vtrhl do kavárny a udeřil Liama poté, co došel k velice mylnému závěru. Nechápe, odkdy se rozhovor s kolegou považuje za flirtování, a podle Harryho, jako by se ho chystal ojet.

Možná byl jen paranoidní. Peter si pamatuje, že o tom něco četl, když nemohl v noci spát, vzal si ze stolu notebook a začal vyhledávat, čím si prochází závislí na kokainu. Rozhodně mu poslední dobou připadal roztěkaný. Kromě toho neustálého škrábání se Harry neustále ohlížel za sebe, i když byli v bytě jen oni dva. Jako by si myslel, že někdo vtrhne dovnitř a unese ho nebo tak něco.

Pak začne Peter přemýšlet nad tím, jak moc byl Harry naštvaný, když ho doslova vystrkal ze dveří. V očích měl výraz šílence, ze kterého se Peterovi dělalo špatně. Jen zadoufá, že Harry neudělá nic hloupého, a pak se Peter probudí ze svého zasnění. Možná nebyl zrovna nejlepší nápad nechat Harryho tak dlouho samotného, zvlášť po té hádce. Ještě to mu tak zbývá, aby Harry zneužil dnešní situace jako omluvy k tomu, aby začal znovu brát.

Peter se co nejrychleji vrátí k jejich bytu a zběsile mačká ve výtahu šipku nahoru, jako by to snad mělo něco uspíšit. Když přijde k hlavním dveřím, všimne si, že je odemčeno, a v duchu proklíná Harryho za jeho hloupost. Kdokoli by se sem mohl vloupat, nebo už se možná vloupal.

Opře se do dveří až zbytečně velkou silou, vzhledem k tomu, že bylo odemčeno a zlehka pootevřeno, a zabouchne je za sebou. Byt je opět potemnělý a Peterovi se v žaludku usadí pocit strachu. Otevře dveře do ložnice a uvidí, že je v koupelně rozsvíceno a dveře jsou přivřené. Do prdele.

Jak se dalo předpokládat, Harry leží na chladných kachličkách a vypadá, že nad sebou prstem propichuje imaginární bubliny. Když Peter rozšlápne kus skla, pozůstatek nyní již rozbitého zrcadla z koupelny, Harry otočí hlavu na stranu a podívá se zakrvácenýma očima na Petera.

Vypadá to, že už zažívá dojezd, díky dávkám, které do sebe Harry za ty roky dostal, stavy už netrvaly tak dlouho jako kdysi. Taky to ale vypadá, že si dal víc než jen pár lajn. "Seš překvapenej?" zamumlá Harry, zatím co prsty tančí po podlaze, a Peterovi neunikne fakt, že má krvavé klouby. Neměl s tím klukem ani na jednu posranou chvíli klid.

Peter mu neodpoví. Zmizí do kuchyně pro koště a lopatku a vrátí se do koupelny, aby zametl sklo z keramické podlahy. Harry se pokouší posadit, ale tělo ho neposlouchá, a tak se místo toho jen překulí na stranu. Peter vysype kousky skla do koše a všimne si, že se Harry třese.

Skloní se, vsune jednu ruku pod Harryho kolena, druhou jej chytne kolem ramen a zvedne ho ze země. Není na tom ani nic těžkého, vzhledem k tomu, kolik zhubl. Položí Harryho na postel, ale než se stačí narovnat, ucítí Harryho prsty, tahající ho za košili, jak se snaží Petera stáhnout za sebou. Jeho sevření je slabé, a tak Peter jeho ruce jednoduše odstrčí.

Jde vrátit koště a lopatku do kuchyně a poté z myčky vytáhne velikou sklenici a naplní ji vodou. Možná, že když Harrymu dodá dostatečný přísun vody, pomůže to vyplavit všechno to svinstvo, co do sebe dnes dostal.

"Teď vypiješ víc vody než za celý svůj život," prolomí Peter ticho a položí sklenici na noční stolek. "Nezajímá mě, jestli po tom budeš chcát jak kůň. O to právě jde."

Vloží sklenici Harrymu do dlaní, ale ten ji jen nedbale uchopí. Peter protočí panenkami a rozčileně si povzdechne. Dá Harrymu ruku za hlavu a druhou přidržuje sklenici u jeho rtů. Harry v momentě vypije skoro půlku obsahu sklenice a Peter ji poté vrátí na místo na nočním stolku. Všimne si, jak se Harry natahuje k jeho ramenům, ale odtáhne se od postele dřív, než se ho Harry stačí dotknout.

Jde do koupelny pro lékárničku a navlhčí studenou vodou ručník, který má v plánu dát Harrymu na čelo. Přestože se Harry klepe, je jeho pokožka ulepená a horká. Položí Harryho na záda a lehce mu podepře hlavu polštáři, odhrne mu z čela zpocenou ofinu a položí na něj vlhkou látku.

Přesně jak si myslel, Harry má drobné kousíčky skla zaryté v kloubech a mezi prsty. Peter se posadí na postel s jednou nohou pokrčenou v koleni a začne vytahovat obsah lékárničky. Uchopí Harryho levou ruku, položí si ji do klína, do pravé ruky vezme pinzetu a začne s vytahováním střepů. Přemýšlí jen nad odstraňováním toho skla a nad ničím jiným. Úzkostlivě se toho úkolu zhostí a z koutku úst vyplazuje jazyk, což dělá vždy, když se na něco hluboce soustředí. Cítí na sobě Harryho pohled, pohled tak pronikavý, že by mu dokázal vypálit díry do hlavy, kdyby to bylo možné, ale ignoruje ho. Shromažďuje všechny kousíčky na nočním stolku a doufá, že mu žádný neupadne na koberec. Ještě to mu tak zbývá, aby stoupl na kus střepu.

Jakmile je s Harryho levou rukou hotový, přesune se k pravé a namočí kus vaty v alkoholu, aby vyčistil zaschlou krev. Harry sykne, když mu Peter začne ošetřovat klouby, ale dělá to tak jemně, jak jen dokáže, naprostý opak toho, jak se ve skutečnosti cítí. Peter se dál věnuje své práci a nevzhlédne k němu. Když to dokončí, položí zašpiněnou vatu vedle vytažených střepů a podívá se na Harryho ruce, které se lesknou alkoholem. Popadne je do svých dlaní a lehce začne foukat na jeho prsty, aby zmírnil pálení. Ucítí, jak se Harry pod jeho dotekem zachvěje a uslyší překvapené zalapání po dechu. Peter si měl tuhle část asi promyslet, ale řídil se svým instinktem. Zakroutí hlavou a obváže Harrymu klouby, aby zamezil infekci, odtrhávaje zuby kousky pásky na přichycení obvazu.

Když je s tím vším hotový, pustí Harryho ruce a otře si dlaně o rifle. Už dlouho se Harryho tak nedotýkal a začala jej z toho svědit kůže. "Proč si to udělal?" zeptá se Peter po chvíli a jemně poklepe na Harryho obvázané prsty.

"Nemohl sem vystát pohled na sebe," zoufale se zasměje a Peter si povzdechne.

"Kde si sehnal ten koks?" zvedne se z postele a strčí si ruce do kapes. "Myslel sem, že si říkal, že ses všeho zbavil."

"Však jo," zašeptá Harry a porovná si ručník na čele. "Zbavil sem se drog, co sem měl u sebe, ale ne dealerů. Pořád vím, kde to sehnat."

"No jasně," zasměje se Peter ironicky. Chce se ho zeptat, proč začal znovu fetovat a co má teď v plánu dělat, ale myslí, že to může počkat do zítřka. Stejně by se nikam nedostali, kdyby se o tom začali bavit dnes. Oba si potřebují odpočinout. Únava z dnešního sletu událostí se začíná projevovat.

Peter se rychle přesune po místnosti, vyhodí střepy a kousky vaty, vše vrátí zpět do lékárničky, vymění Harryho ručník na čele za čerstvě chladivý a na stolek vedle postele položí další dvě sklenice s vodou.

Když kráčí směrem ke dveřím od ložnice k obýváku, kde stráví další noc na gauči, cítí na sobě po celou dobu Harryho oči, ale neřekne ani slovo.

-----

Pete si promne oči a položí si ruce přes hlavu. Přeje si, aby ho pohovka spolkla a on by se tak mohl vyhnout dnešnímu jednání s Harrym. Věděl, že stejně bude muset. Posadí se, protáhne se za krkem a naslouchá zvuku kapek deště, dopadající na okenní tabulku. Uklidňuje ho to.

Nakoukne do ložnice, aby zkontroloval Harryho, a zjistí, že je vzhůru. Leží zkroucený v klubíčku na pravé straně a naříká. Peter přesune křeslo z rohu místnosti vedle postel a očima přejede po Harryho těle. Vypadá hrozně. Jeho kůže je světlá s nazelenalým odstínem, oči má oteklé a pod nimi má fialové kruhy a drkotá zuby, zatím co se snaží kolem sebe pevněji omotat přikrývku. Peter si také všimne, že jsou otevřené dveře od koupelny, což Harry nesnáší. Při spaní má rád, když jsou všechny dveře zavřené, a tak Peter odhaduje, že je nechal otevřené pro případ, aby mohl rychle vběhnout dovnitř, když by potřeboval zvracet nebo na záchod.

"Potřebuješ něco?" zeptá se Peter odměřeným tónem, překříží si ruce na hrudi a sesune se do křesla. Je stejně pohodlné jako pohovka.

"Polib si," zamumlá Harry se zabořenou tváří do polštáře. Jeho slova však postrádají jakoukoli skutečnou zlobu.

"To fakt nemůžu," vzdychne Peter neohromeně. "Něco jiného?"

"Běž, kurva, pryč."

"Jo, to taky nepůjde. Zatím ti nemůžu splnit ani jedno z tvých přání. Chceš to zkusit znovu?"

"Já," šeptne Harry a sevře ruce kolem svého pasu. "Já mám prostě jen hrozné bolesti."

Peter přikývne a donese ze skříně nahřívací podušky. Přejde k posteli, vezme Harryho pod pažemi a posadí ho a naprosto ignoruje všechny jeho protesty. Jednu podušku mu omotá kolem pasu, menší mu položí mezi krk a ramena a poté ho položí zpátky na postel.

"To by mělo pomoct." Ze stolku zvedne tři plné sklenice a donese je ke kuchyňskému dřezu. Nachystá Harrymu talíř se suchým toastem a nakrájenými jablky a do jedné ze sklenic napustí čerstvou vodu.

Jakmile Harry talíř spatří, začne kroutit nesouhlasně hlavou, ale Peter jeho kňourání v rychlosti utne. "Harry, musíš něco sníst. Máš úplně prázdnej žaludek, tak sem ti vybral něco, z čeho ti nebude zle." Aspoň ne tak moc zle, pomyslí si Peter, ale nechá si to pro sebe. Pro všechny případy přesune malý odpadkový koš z koupelny na místo vedle postele.

Harry si ukousne toastu a Peter sedí v křesle a pozoruje ho. "Můžeš se klidně zeptat," podívá se Harry na Petera koutkem oka a vezme do ruky kousek ovoce.

"Proč si to udělal?"

"Upřímně," povzdechne si Harry a položí talíř vedle sebe. "Přemýšlel sem, že to udělám znovu už pár týdnů. Nedokázal sem se zbavit té touhy po tom, ať už sem dělal cokoli, jen sem ti o tom neřekl. A tak, když si včera odešel-"

"Chceš říct, když si mě včera vyhodil."

"Když si včera odešel," pokračuje Harry, jako by ho Peter vůbec nepřerušil, "řekl sem si, že na to seru. Dal sem si pár lajn a skončil sem na zemi v koupelně, kde si mě našel." Rozklepanou rukou si přejede přes tvář a zaboří se hlouběji do polštářů. "Nedokázal sem nad tím přestat přemýšlet."

"Nad čím?" Peter stočí svůj pohled na Harryho hruď. Mohl by přísahat, že slyší, jak mu v plicích chrastí.

"Jak se budeš tvářit, až mě najdeš."

Poté už ani jeden z nich nepromluví, oba jsou příliš zaměstnaní svými myšlenkami. Harrymu se do sebe podaří nacpat alespoň polovinu porce, kterou mu Peter nachystal, a Peter mu to nijak nevytkne. Nemá na to energii. Odnese talíř, položí ho do dřezu a sesune se zpátky do křesla. "Tak, a co teď?" zeptá se Peter a spojí k sobě palce. "Vrátíš se zpátky do léčebny?"

"Ne," vyhrkne rychle Harry a v očích se mu zablýskne hrůza. "Ne, nemůžu se tam vrátit."

"Znovu si do toho spadl," zareaguje Peter a podívá se na Harryho, jako by mu vyrostla druhá hlava. "To není sranda, pokud ti to nedochází."

"Já vím," řekne Harry zoufale a strhne ze sebe přikrývku, jako by ho najednou začala dusit. "Já vím, ale uvědomuju si, co sem pokazil, ok? Když sem měl na to chuť, měl sem ti o tom říct, a když se to zhoršilo, měl sem se vyhnout místům, kde sem to mohl sehnat. Ale neudělal sem to a je mi to líto. Už to neudělám."

Peter se opře o křeslo a zakroutí hlavou. Zase ty samé řeči, jen jiný den. Prostě už Harrymu nevěřil. Jeho slova zněla tak prázdně. Bylo to hrozné. Harry býval člověkem, kterému věřil nejvíc na světě, a teď nedokáže věřit jedinému slovu, co řekne.

"Harry," zkousne si Peter spodní ret. "Prostě si myslím, že ti teď nestačím. Nemůžu ti poskytnout pomoc, jakou potřebuješ."

"Petere, stačíš," pronese Harry a zní o tom tak přesvědčeně jako o ničem jiném ve svém životě. "Vážně, chápeš? Nebýt tebe, tak bych do toho asi spadnul už o několik týdnů dřív. Do háje, vždyť nebýt tebe, tak bych na to léčení ani nešel. Už nikdy si nemysli, že mi nestačíš," dokončí větu rozklepaným hlasem.

Peter znovu utichne. Část v něm chce Harryho dotáhnout zpátky do léčebny, i kdyby měl při tom křičet a kopat kolem sebe, ale to by nikomu nepomohlo. Pokud tam Harryho vezme násilím, což vlastně ani nemůže, najde způsob, jak se odtud opět dostat a mohl by na tom skončit i hůř. Ta druhá část v něm si myslí, že se možná může začít víc snažit pomoct Harrymu, aby se zotavil. Posledních několik týdnů se ujišťoval, že do sebe dostává jídlo, a dával mu prášky na bolest, ale to je tak všechno. Nepomohl mu se uvolnit nebo rozptýlit jeho myšlenky a uzavřel se tak moc do sebe, že by Harryho ani nenapadlo se mu s něčím svěřit. Peter je na něj stále naštvaný a možná už vždycky bude, ale pokud se chce vážně zavázat k tomu, že Harrymu pomůže, tak to musí i doopravdy udělat, ne to o sobě jen říct.

"Dobře," promluví konečně Peter a přejede si rukou přes bradu. "Ale pokud neuvidím, že se fakt snažíš se polepšit, a pokud ještě někdy najdu v bytě to svinstvo, tak končím. Rozumíš?"

Harry zběsile přikyvuje, jako by snad díky tomu měl působit důvěryhodněji. "Slibuju, Pete. Polepším se."

"Já taky," zamumlá Peter a opře si bradu o kolena. Koutkem oka si všimne, jak se na něj Harry nepatrně pousměje.

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 11. listopadu 2014 v 17:41 | Reagovat

kdy bude další (už se moc těším) ? :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama