I Can

5. září 2014 v 22:06 | Utsukushii Akumu |  Přeložené jednorázové povídky - slash (Teen Wolf)
Název povídky: I Can
Autor originálu: hayesgeneration
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: SlashPrincess
Fandom: Teen Wolf
Pairing: Scott/Isaac
Pokračování: Ne
Stručně: Isaacu Laheymu je patnáct let a je zamilovaný do kluka. Což je samo o sobě děsivé a úžasné zároveň, něco jako když vám můžou příjemné paprsky Slunce přivodit rakovinu. Ten kluk se jmenuje Scott McCall, prvák jako Isaac, a je astmatik a trochu zvláštní, ale má ty nejmilejší oči, jaké kdy Isaac viděl, a to je vlastně celé.
Varování: 15+, SLASH, AU, ANGST, DARKFIC


***

Isaacu Laheymu je sedm let a dnes jde poprvé do druhé třídy. V noci si do batůžku zabalil pouzdro, klíče a nový sešit s fotbalisty, a postavil jej u dveří vedle postele. Nezapomněl si přibalit ani svou žábu, která mu přinášela štěstí. Ta však po útoku sousedova psa, kdy jí ukousl nohy, vypadala spíš jako jen zelená koule z látky. Ale to je Isaacovo tajemství. Velcí kluci si do školy hračky nenosí, říká jeho táta. Isaac předpokládá, že má pravdu. Ta žába je ale důležitá; pomůže mu najít dobrého kamaráda. Isaac si po snídani vyčistí zuby a pak si vyleze na stoličku, aby se mohl pořádně prohlédnout v zrcadle. Zvedne ruku a položí si ji na druhé rameno.

"Dokážu to," řekne si pro sebe. Isaac v zrcadle jemně stiskne jeho rameno a přikývne.

Je si jistý, že si první den najde nového kamaráda; novou studentku jménem Marley, pěknou brunetku s očima tak velkýma, že by mohla konkurovat i samotnému Isaacovi. Když přijde domů, vypráví tátovi nadšeně o Marley, o jejich nové učitelce a o nové třídě, kterou si vyzdobí věcmi, co přes rok vyrobí. Isaac si pomyslí, že je pěkné mít pro jednou obličej rozzářený úsměvem, až do chvíle, kdy jeho táta vytáhne opasek.

---

Isaacu Laheymu je deset let a Marley přechází na jinou školu. Její rodina se stěhuje do Phoenixu a Isaac stráví většinu té pondělní noci, kdy mu o tom řekla, v posteli zíráním do stropu a přemýšlením, jak moc by chtěl odjet s nimi. Marley mu řekne, že ji může navštěvovat, ale Isaac moc dobře ví, že nemůže, nesmí. Marley se nikdy nevyptávala na modřiny, kterých si všimla, když se spolu prali, a Isaac to oceňoval. Sám si není jistý, co by odpověděl, kdyby se ho někdo zeptal. Ale Marley odjíždí a ani sebevětší množství přehlížených modřin to nezmění. Vážně chce jet taky. A tak se den poté, kdy ji jde naposledy navštívit, rozhodne, že se zeptá. Ráno stojí Isaac před zrcadlem a rukou si stiskne rameno.

"Dokážu to."

Samozřejmě se nedočká ničeho jiného, než poplácání po hlavě a nesouhlasné odpovědi. V době, kdy Isaac dorazí domů, už Marleyina máma dávno volala jeho otci, jestli je Isaac v pořádku. Bůh jí žehnej, vždycky to myslela dobře. Otec ohne Isaacovi levou ruku za zády, než se ozve prasknutí kosti. Isaac chce do Phoenixu. Chce vstát z popela s nedotčenou rukou a Marley po svém boku. Ale od zítřka už tu žádná Marley nebude, a když se doktor zeptá, jestli ho sádra netlačí, Isaac se jen pousměje.

---

Isaacu Laheymu je třináct let a už teď nesnáší být teenagerem. Osmá třída přináší další velkou nulu na Isaacovo skóre počtu kamarádů. Jasně, má spolužáky, lidi, se kterými občas prohodí pár slov v jídelně. Ale přátele? Ty ne. Chce se bavit s Jessicou Henley z protější třídy, protože vypadá trochu jako Marley a Isaac má pocit, že je to bezpečné. Kamarádky jí říkají Jess a Isaac má přezdívky rád, líbí se mu příslib kamarádství skrývající se za jeho úmyslem. Isaac si na sebe vezme sváteční košili a postaví se před zrcadlo, ruce opatrně položené na ramenou, aby si košili nepomačkal.

"Dokážu to." Isaac v zrcadle se na něj usměje.

Dva kluci z třídy, do které chodí Jessica, ho zbijí na dvoře a Jessica neudělá nic jiného, než že po něm hodí omluvný pohled. Příliš se k ní přiblížil. Isaac musí počkat v kanceláři ředitele, než jeho táta odejde z práce a vyzvedne ho, a celou cestu v autě si dloubá do modřin na předloktí. Táta jejich počet zmnohonásobí ve sklepě, surověji než obvykle, protože, jak usoudí Isaac, je snadné skrýt strom v lese.

---

Isaacu Laheymu je čtrnáct let a jsou letní prázdniny. To ráno stráví celých dvacet minut lezením z postele, protože letní prázdniny znamenají, že je doma často - a to i táta. Isaac se doplazí do koupelny. Má dnes posekat trávník a umýt nádobí a to je v pohodě. Jen kdyby ho tak nebolel obličej. Isaac si přes hlavu opatrně přetáhne tričko na spaní a zkoumá stopy na svých žebrech a rozrůstající se modřinu na celé levé polovině jeho tváře. Obtočí prsty kolem okrajů umyvadla a sevře jej místo svého ramena.

"Dokážu to," procení odhodlaně mezi zuby.

---

Isaacu Laheymu je patnáct let a je zamilovaný do kluka. Což je samo o sobě děsivé a úžasné zároveň, něco jako když vám můžou příjemné paprsky Slunce přivodit rakovinu. Ten kluk se jmenuje Scott McCall, prvák jako Isaac, a je astmatik a trochu zvláštní, ale má ty nejmilejší oči, jaké kdy Isaac viděl, a to je vlastně celé. Nikdy se Scottem nemluvil, ale oba nějakým způsobem skončili v lakrosovém týmu, takže to byl začátek. Scott tráví svůj čas vždy se svým nejlepším kamarádem, což tak nějak potlačuje Isaacovu kuráž; jak že se to dělá? Isaac stráví měsíce přemlouváním sebe samotného, že zítra si se Scottem promluví a zkusí se neztrapnit.

Je pátek ráno a Isaac udělá pár kliků před tím, než jde do sprchy a postavit se před zrcadlo. Povzbudivě se poplácá po rameni, protože to bude potřebovat, a odhodlaně si řekne:

"Dokážu to."

Isaac si sedne na tátovy brýle, když si bere ranní džus s sebou do křesla. Táta ho zavleče do sklepa a Isaac uvidí potenciál v nepoužívaném mrazáku v rohu o několik dlouhých sekund dřív než jeho otec. Isaac nechodí do školy, vynechává tréninky lakrosu a nemluví se Scottem McCallem. Je až příliš zaneprázdněn svou těžkou formou klaustrofobie. Kdo by to byl tušil.

---

Isaacu Laheymu je šestnáct let a konečně se baví se Scottem McCallem. Vlastně se s ním baví už několik měsíců. Jen si není jistý, o čem se baví dnes, protože strávil několik posledních minut zíráním na to, jak se Scottovi při řeči křiví pusa. Stilinski se směje po Scottově pravé straně a Isaacovi se podaří soustředit se znovu na konverzaci předtím, než ho načapají. Stiles mluví o tom, jak pomůže Isaacovi vylepšit tu 4, co dostal v chemii, protože vážně, jejich učitel Harris je neskutečnej blbec, a Isaac se usměje a poděkuje. Nic to nespraví. Dlouze za zadívá na Scotta a na jeho ruku na Stilesově rameni a odejde ze třídy, kde mají společnou francouzštinu, a než Scott odejde se Stilesem, zamává na Isaaca. Isaac vejde do šaten, stoupne si před zrcadlo a stiskne své rameno, předstíraje, že je to Scott.

"Dokážu to."

Tátův opasek zanechává na jeho zádech ošklivé rudé šrámy. Už to byla nějaká doba, co naposledy opasek použil; Isaac roste a je silnější. Táta chce, aby zvládnul chemii. Isaac jen chce, aby se zlepšila chemie mezi ním a Scottem.

---

Isaacu Laheymu je sedmnáct let a Scott McCall se pokouší vykopat duši z jeho táty. Upřímně to asi není zrovna férový boj, protože jeho tátovi už není třicet a Scott má díky lakrosu silné nohy a měl tu výhodu, že na něj skočil, když se nedíval. Isaac nemůže dýchat, se zvráceným okouzlením v očích sleduje Scotta, který by neublížil ani mouše, jak se snaží jeho otce přiškrtit, ale ten ho odmrští pryč. Tvrdě narazí na kuchyňskou linku a sesune se k zemi, Isaacův otec se k němu skloní a vytáhne ho za límec, pěst zaťatou, chystaje se ho udeřit. Něco v Isaacovi se zlomí.

Když dorazí policie, Isaac je se Scottem zabarikádovaný v koupelně, skříň natlačená ke dveřím. Došel k závěru, že se jeho otec z toho bezvědomí dřív nebo později stejně probudí. Svírá Scotta, který má krvavý - ale už ne krvácející - nos a monokl pod okem, ve svém náručí, a ten jej na oplátku sevře v bolavém objetí. Isaac se snaží nevyšilovat, šeptaje do Scottových vlasů pokaždé, co jeho otec zabuší na dveře.

"Dokážu to, dokážu to, dokážu to."

Scott jej utěšuje a jemně se dotkne velké fialové skrvny na Isaacově šíji, té, která všechno prozradila.

---

Isaacu Laheymu je osmnáct let a právě se chystá políbit Scotta McCalla. Což, jak zjistí, je pro něj ta nejděsivější věc, kterou kdy musel udělat, a Scott je hodně, hodně blízko, ale i tak se mu z toho podlamují kolena, a to v dobrém slova smyslu. Scott chutná jako zubní pasta. Isaacův táta je mrtvý, autonehoda dva týdny před termínem soudu, a Isaac zůstane se svou vzdálenou tetou z máminy strany. Alespoň je to v Kalifornii a Isaac se nedokáže cítit osaměle, když má Scotta.

"Dokážu to," zamumlá Isaac proti Scottovým rtům, všechno jeho odhodlání neudělat ze sebe pitomce je díky tomu zlozvyku pryč. Scott se odtáhne, zazubí se na něj tím nejhloupějším možným způsobem a znovu Isaaca políbí.

"Ano, dokážeš."

***
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tercza Tercza | Web | 9. září 2014 v 15:11 | Reagovat

Pěkná povídka... ani mi nevadilo, že je to pairing na ty dva, protože nemusím moc Scotta, ale tak byla to příjemná četba... takže jen plus.

2 Saskya Saskya | 11. října 2014 v 9:54 | Reagovat

pekná poviedka :)

3 luczaida luczaida | E-mail | Web | 14. února 2015 v 3:09 | Reagovat

opět ne můj oblíbený pairing, ale pořád lepší než sciles :D
a doufám, že budeš v překladech i pokračovat, protože vybíráš zajímavý kousky :)

4 Karin Karin | 16. dubna 2015 v 20:57 | Reagovat

Moc pěkné. :-P

5 Kami Kami | Web | 26. srpna 2015 v 22:09 | Reagovat

Nádherná povídka. Líbil se mi styl, kterým to bylo psaný. A vážně kvalitní překlad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama