4. část

17. září 2014 v 23:58 | Utsukushii Akumu |  All I Know, Is That The End's Beginning
Název povídky: All I Know, Is That The End's Beginning
Autor originálu: notfirewoodyet
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: SlashPrincess
Fandom: The Amazing Spider-Man
Pairing: Peter/Harry
Pokračování: 10 částí
Stručně: Má Peter zůstat nebo má odejít? Toť otázka, na kterou není snadná odpověď.
Varování: 18+, SLASH, AU, ANGST



***

Poslední den školy Peter poprosí své žáky o pomoc při sundávání plakátů ze zdí, s čímž děti dychtivě souhlasí, pronese každoroční závěrečnou řeč a na léto se s nimi rozloučí. Několik žáků jej ještě obejme, opírajíce své maličké hlavy o jeho břicho, a poté rychlostí blesku vyběhnou z budovy. Peter stráví zbytek dne čištěním stolu a zdí a pak se vleče s obrovskou krabicí věcí na metro.

Jakmile se usadí, na chvíli usne s jedním z alb Reginy Spektor ve sluchátcích a doufá, že mu nikdo nebude chtít ukradnout laminovaný nákres solárního systému. Odtáhne krabici do domu, v rychlosti se osprchuje a vyčerpáním usne na své posteli.

Když se konečně probudí, hodiny na zdi ukazují půl 11 dopoledne. Pomalu sejde dolů do kuchyně. Teta May je opět v práci, ale tentokrát mu místo palačinek nachystala chleba ve vajíčku. Zatímco čeká, než se mu ohřeje jídlo, zavře na chvíli oči, ale je vyrušen otravným cinknutím zvonku.

Připadá mu, jako by zažíval déjà vu, protože Harry to sobotní ráno opět stojí před jeho dveřmi, i když tentokrát vypadá mnohem lépe než minule. Jeho ruce však stále působí rozklepaně. Peter poodstoupí o krok dozadu, protože si je docela jistý, že by měl být Harry stále na léčení a ne na jeho verandě s letmým úsměvem na tváři. Jsou to teprve tři týdny.

"Co tu děláš?" vypískne Peter, když Harry vtancuje do místnosti, odepínaje si kabát. V New Yorku panuje teplé červnové počasí, ale vypadá to, že je Harrymu zima. Pokud Petera nešálí zrak, konečky Harryho nehtů mají nafialovělou barvu.

"Odhlásil sem se," odpoví Harry a vzhlédne k Peterovi, jako by se bál jeho reakce.

"Proč bys to dělal?"

"No, je to dobrovolné," vyhrkne Harry a strčí si ruce do kapes. "Prošel sem detoxem a byl sem na pár poradenských sezeních. Zbytek zvládnu sám."

"Harry," povzdechne si Peter a stiskne mezi prsty kořen svého nosu, "byls tam jen tři týdny. Je důvod, proč se doporučuje minimálně 90 dní."

"Já vím," zašeptá Harry a přejede si rukou přes ústa. "Ale je tam spousta lidí, kteří sou na tom hůř než já." Peter nechápe, jak to s tím vůbec souvisí. Tak jsou tam lidé, kteří mají větší problémy, a co jako? Je snad lépe přizpůsobený k tomu, aby se uzdravil? Je snad kvalifikovanější k tomu, aby se dokázal vyléčit, než profesionální personál? A kdo vůbec je, aby soudil, kdo je větší závislák než on? Protože podle Petera na tom byl dost špatně. "A navíc," dodá Harry, "nemohl sem tam už být. Byla tam pořád zima a smrdělo to tam jako smrt."

"A to tě jen tak pustili?"

"No, nejdřív se mi to snažili rozmluvit," řekne s povzdechem a přejede si dlaněmi přes tvář. "Ale přišel sem s docela přesvědčivým argumentem k tomu, aby mě pustili. A navíc, však víš, sem to já." Peter protočí očima. Samozřejmě, že by Harry využil svého jména, aby dostal, co chtěl.

"Myslel sem, žes to s tím vyléčením myslel vážně."

"Taky že myslím, Pete," řekne Harry nervózně s vykulenýma očima. "Proč si myslíš, že sem tam zůstal tři týdny? Zbytek zvládnu ambulantně, slibuju." Jeho sliby už moc neznamenaly. Na to musíte člověku věřit.

"A co chceš dělat teď?" překříží si Peter ruce na hrudi a opře se o vchodovou klenbu.

"No," olízne si Harry rty a narovná se v zádech. "Chtěl sem vědět, jestli by ses vrátil do našeho bytu."

Peter si povzdychne a stočí pohled k zemi. Věděl, že se na to Harry zeptá. Kdyby ne dnes, tak zítra, ale Peter si nebyl jistý tím, zda se může vrátit. Jen si představuje, jak vchází dovnitř a všechny ty strašné vzpomínky na tu noc jej zasahují jako nože. Každý den před spaním má stále před očima Harryho a toho chlápka a jen při pomyšlení na ně zatíná čelist.

"Potřebuješ mě tam?" zeptá se Peter s očima zabořenýma do země. Podlehne mu, pokud Harry řekne, že ano. Zná se až moc dobře a neskutečně ho to deptá.

"Ano," řekne Harry bez zaváhání. "Víš, že tě potřebuju."

Peter mlčky přikývne a spojí si ruce za krkem. Několikrát zakroutí rameny a poté konečně zvedne pohled. Harry vypadá vyděšeně a jako obvykle má znatelné kruhy pod očima. Peter se zamyslí, kolik toho za poslední týdny asi naspal.

"Dobře," zamumlá Peter, čímž doplní seznam vyřčených věcí, u kterých doufá, že jich nebude litovat.

Harry se k němu přiřítí a vrhne se mu kolem krku. Peter cítí, jak Harry nasaje jeho vůni a rukou mu vjede do vlasů, proplétaje do nich své prsty. Peter mu objetí stěží oplatí. Ledabyle kolem Harryho omotá své paže a nehnutě stojí s bradou nad Harryho hlavou.

Když Harry poodstoupí, Peter se vytočí na patě a rozejde se ke schodům. Čas nacpat svoje věci zpátky do kufru. V půlce schodů se otočí na Harryho, který si okusuje nehty. "Hej, Harry," promluví Peter a Harry k němu vzhlédne s širokým úsměvem na tváři, jako by byl rád, že je to Peter, kdo začíná konverzaci. "Ta postel ať je radši pryč, až se vrátím."

Rychle se otočí zpět a vyběhne zbytek schodů do svého pokoje. Uslyší zabouchnutí vchodových dveří.

Postel je jiná, díky bohu. Namísto šedé železné konstrukce je z tmavého třešňového dřeva, s tmavě modrým povlečením, na rozdíl od předchozího vínově červeného. Peter nemá nejmenší tušení, jak se Harrymu podařilo postel vyměnit za těch pět hodin, než se sem dostal, ale je rád, že to udělal. Když jste Harry Osborn, lidé se kvůli vám přetrhnou, abyste dostali, co chcete.

"Vše nové," poukáže Harry na postel před nimi a Peter po něm hodí nezaujatý pohled. Kdyby na té matraci nešukal s někým jiným, nemusel by nic vyměňovat.

Peter si položí kufr vedle komody a začne s vybalováním. Slyší, jak se Harry odšourá do obýváku, nechávaje ho o samotě. S dokonalou pečlivostí skládá každý kousek oblečení, jen aby se Harrymu vyhnul. Jakmile je s prádlem hotový, zavítá do koupelny a začne s prohledáváním. Probírá se tucty kolínských vod a krémů, které mají pod umyvadlem, prohrabuje se lahvičkami ve skříňce s léky, aby se přesvědčil, že jsou všechny na předpis, a zatřese se všemi seřazenými ručníky, které následně zase poskládá. Dokonce zajde až tak daleko, že strčí hlavu za nádrž od záchodu a kontroluje, jestli na ní není zezadu něco přilepené.

"Všechno sem to vyhodil," zašeptá Harry a opře se o rám dveří. Peter ví, že je Harrymu jasné, co tu prováděl, ale je mu to jedno. Necítí se kvůli tomu nijak provinile. "Přišel sem se podívat, co ti tak dlouho trvá."

"Jo," prohrábne si Peter vlasy. "Však víš, musel sem to zkontrolovat."

"Vím," šeptne znovu Harry a uhladí si triko. "Chápu." Mlčky na sebe hledí, ale ani jeden z nich neví, co si ten druhý myslí. To je poprvé.

"Já, uh, objednal jsem čínu z té tvé oblíbené restaurace na 9th Street," vykročí Harry směrem k obýváku a doufá, že jej bude Peter následovat. "Dáš si?"

"Tak jo." Peter zhasne světlo a sebere z nočního stolku svůj mobil.

V tichosti jí a sledují pořad o přírodě na kanálu Discovery, kterému ani jeden z nich nevěnuje pozornost. Peter přemýšlí, jestli to od teď bude takové. Jestli spolu budou mluvit, jen když to bude krajně nutné, a po zbytek doby se sobě budou vyhýbat. Ví, že velká část trapnosti jejich situace a napětí může být jeho vinou, protože kdyby ze sebe vydal víc než pár slov, Harry by se pravděpodobně chopil příležitosti a nepřestal by žvanit.

Jakmile skončí s jídlem, Peter odnese talířky do kuchyně a umyje nádobí, zatím co Harry hraje nějakou hru na svém iPadu. Umývá nádobí stejně tak pomalu, jako si vybaloval kufr, což je v této chvíli výzva, protože ve dřezu není skoro nic k umytí.

Pokračují v tichém sledování televize až do jedenácti hodin, když vtom si Harry dlouze zívne. Protáhne se jako kočka a zamlaská. "Myslím, že je čas jít do postele," zamumlá a sesune se hlavou po pohovce, aby se na Petera podíval.

"Dobře," odvětí Peter a unaveně se vytáhne na nohy. "Jen si dojdu do skříně pro deku a polštář a pokoj je tvůj."

"Počkej, cože?" zeptá se Harry zmateně a stiskne mezi prsty látku pohovky.

"Vyspím se na gauči," poukáže Peter prstem, kde sedí Harry. Nevadilo mu spát na gauči. Vlastně to bylo celkem dost pohodlné, protože když byli kupovat nábytek, Harry prosil Petera, aby mohl koupit ten drahý.

"Ale," zašeptá Harry, očima těkaje mezi ložnicí a Peterovou tváří, "vyměnil sem postel."

"Já vím," svěsí Peter hlavu a přejede si dlaní přes obličej. "Já jen-"

"Co, Petere?" vyhrkne Harry, postaví se a přikročí k Peterovi tak blízko, že na tváři cítí teplo jeho dechu.

"Nehádej se o tom se mnou, ano?" vyštěkne Peter. "Já si beru pohovku a ty postel." Nenechává žádný prostor pro diskuzi.

"Fajn," poškrábe se Harry na bradě. Peterova slova jej viditelně usadila.

Peter rychle zaběhne pro svou oblíbenou deku a vcelku měkce vypadající polštář a pohodí je na gauč. Poté se jde do koupelny převléct do pyžama a uvidí Harryho, jak nervózně přechází mezi obývákem a ložnicí. Peter se kolem něj protáhne a zhasne velké světlo, aby mohl rozsvítit malou lampičku na konferenčním stolku.

"Dobrou noc," zamumlá Harry poraženecky a pozpátku vejde do ložnice.

"Dobrou," protře si Peter oči. Svalí se na gauč, aniž by vůbec pokrčil nohy v kolenou.

Nedokázal by spát s Harrym v posteli, nehledě na to, jestli byla nová, jak si přál. Nedokázal by být tak blízko něj a předstírat, že je vše v pořádku, když rozhodně není. Přestože měli manželskou postel, Peter se vždy probudil přitulený k Harrymu, protože se k němu v půlce noci nevědomky převalil, a nechtěl, aby se to znovu opakovalo. Ne teď. Možná nikdy. Byl na něho stále tak naštvaný.

Další ráno přijde Felicia a stráví s Harrym téměř tři hodiny u stolu v kuchyni, kdy ho informuje o dění ve společnosti, stejně jako o tom, jak se vypořádává oddělení pro styk s veřejností s tiskem, když přijde na řeč o jeho pobytu v léčebně. Peter si to zakusil. Novináři se neustále snažili dovolat do domu tety May, aby se od Petera dočkali nějakého výroku, a ti ambiciózní jedinci chtěli dokonce i rozhovor. Peter je však všechny do jednoho ignoroval a na ty obzvláště průbojné pronásledovatele jen zavrčel "bez komentáře".

Říká Harrymu, že teď, když je venku, musí navrhnout prohlášení, a Peter vidí, že Harry není zrovna dvakrát nápomocný. Obvykle se o takové záležitosti stará tým z oddělení pro styk s veřejností, ale nechtěli, aby to znělo tak obecně. Felicia protočí párkrát očima, mnohokrát si povzdychne, ale je na jeho chování zvyklá. Nakonec to celé sepíše sama, a když jí Harry navrhne výrok složený převážně ze sprostých slov, plácne ho po ruce. Peter ji vyprovodí ke dveřím a Felicia jej před odchodem v rychlosti obejme. Vždy ji měl rád. Kromě něj je jedním z mála lidí, kteří dokážou Harryho chování strpět.

Harry se rozhodne, že příštích pár týdnů nebude chodit do práce, vzhledem k tomu, že je stále v raném stádiu zotavení a nepotřebuje se teď zabývat vším tím stresem. Peter je za jeho rozhodnutí skutečně rád. Avšak jen do té doby, než si uvědomí, že má kvůli odmítnutí vyučování v letní škole celé dva měsíce volno, což znamená, že spolu budou trávit spoustu času. Super.

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama