3. část

12. září 2014 v 10:42 | Utsukushii Akumu |  All I Know, Is That The End's Beginning
Název povídky: All I Know, Is That The End's Beginning
Autor originálu: notfirewoodyet
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: SlashPrincess
Fandom: The Amazing Spider-Man
Pairing: Peter/Harry
Pokračování: 10 částí
Stručně: Má Peter zůstat nebo má odejít? Toť otázka, na kterou není snadná odpověď.
Varování: 18+, SLASH, AU, ANGST


***

Peter se jednoduše řečeno cítí jako zombie. Prostě funguje tak, jako obvykle. Brzo ráno vstane, oblékne se, nasnídá se, vyčistí si zuby a naskočí do metra směrem na Manhattan. Stále bydlí u tety May, což znamená, že musí dojíždět do práce, ale ještě pořád není připraven na návrat do bytu, který s Harrym sdílí. Je si celkem jistý, že tu postel zapálí hned, jak ji spatří.

Vejde do své třídy, pozdraví děti, s námahou odučí hodiny a během přestávky oznámkuje práce žáků. Ve třídě dokonce i obědvá a za každou cenu se snaží vyhnout sborovně. Je mu líto jeho žáků, vážně je. Dokonce i devítileté děti poznají, že není tím panem Parkerem, jakým byl před několika týdny, a tak se ho snaží jakýmkoliv způsobem rozveselit. Docela se jim to daří.

Jednoho rána mu jedna z jeho žaček, Alicia, s dlouhými tmavými vlasy a tím nejroztomilejším úsměvem, jaký kdy viděl, předá kartičku, kterou pro něj doma vytvořila. Je to kus přeloženého barevného papíru, na kterém je namalovaný obrázek Petera se sluncem a kytičkami okolo jeho hlavy. U toho je se smajlíkem na konci připsáno: Jste ten nejlepší učitel! S pozdravem, Alicia. Omluví se s tím, že jde na záchod, aby se vyhnul ztrapnění před dvaceti čtvrťáky, kteří by ho viděli plakat nad podomácku vyrobenou kartičkou, která je na straně trochu natrhlá. Opatrně ji vloží do jedné ze svých složek, které u sebe vždy nosí v tašce, a čas od času, když se cítí obzvlášť mizerně, ji vytáhne.

Ve skutečnosti se na každodenní chození do školy těší, jelikož mu to přináší alespoň nějaké rozptýlení. Nemůže moc přemýšlet nad ostatními věcmi, když dětem vysvětluje, co je to ekosystém. Ale jakmile je o samotě, všechny ty věci v hlavě, které se tolik snaží potlačit, začnou vykukovat a drát se na povrch.

Samozřejmě, že má o Harryho starost. Už je v léčebně dva týdny a má za sebou detoxikaci. Peter si o tom něco vyhledal a jak z toho pochopil, odvykání od kokainu nepůsobí příliš fyzických vedlejších účinků, ale hromadu emocionálních a duševních. Proto se říká, že je lepší podstoupit detox s pomocí zkušených profesionálů, než se o to pokoušet sám. Právě teď by měl Harry podstupovat individuální a skupinové sezení.

Přemýšlí nad tím, jak se Harrymu daří. Přemýšlí nad tím, jak prošel detoxem a jak moc to bolelo. Přemýšlí nad tím, jestli to Harry stihnul na záchod, aby se vyzvracel, nebo jestli poblil celé povlečení i sebe. Přemýšlí nad tím, jestli mají sestřičky Harryho rády, nebo se ve všem chová jako kretén a na každého se jen pohrdavě usmívá. Přemýšlí nad tím, jestli Harry vyplňuje pracovní listy, které pacientům dávají, nebo tráví čas čmáráním po okrajích, aby ten papír neroztrhal na cucky. Přemýšlí nad tím, jestli se Harry během léčebných sezení svěřuje, nebo si myslí, že je to pod jeho úroveň.

Jednoho dne Peterovi jeden z pracovníků léčebny zavolá, ale jelikož právě probíhá hodina, telefonát směřuje do hlasové schránky. O přestávce na dané číslo Peter zpětně zavolá a nasucho polkne, protože očekává to nejhorší. Zvedne to až příliš vesele znějící asistent, který ho informuje o tom, že by jej rádi pozvali na rodinné setkání, které nabízí, protože "nám pan Osborn několikrát řekl, že se o něj po propuštění budete starat vy, a proto bychom vám chtěli poskytnout co nejvíce možných informací." Zdráhavě souhlasí a bez rozloučení zavěsí.

A tak se brzké sobotní ráno vydá do léčebny a opře se o nenápadný roh ve vestibulu. Chvění rukou se pokusí zahnat prolupáváním prstů. Rozhlédne se kolem sebe, vyhýbaje se pohledem komukoliv v uniformě, a začne se kousat do rtu tak, až to bolí. Vidí několik pacientů, které vezou na kolečkových křeslech, slyší šustění papíru z recepce a neustále zvonící telefon, cítí mastné jídlo z jídelny o patro níž, a to vše se mísí s vlnou lidí objímající své milované, kteří se chystají na svou pravidelnou schůzku.

Peter neví, proč mu tohle místo tak nahání strach. Přejede si dlaněmi nahoru a dolů po pažích, na kterých mu naskočila husí kůže. Se zářivkami na stropě a bílými stěnami je všude tolik světla. Zasazené kytky v květináčích dělají na zemi nepořádek a další jsou i na stolech. Každá zeď je pokryta obrázky potoků, pláží nebo zářivých polí, což, jak Peter usoudí, má mít zřejmě uklidňující účinky. Předpokládá, že se tím snaží přivodit pocit naděje a začátku nového života, ale on nic z toho nepociťuje.

Vzduch, který vdechuje do plic, je zatuchlý a místnost mu přijde až moc malá. Zaslechne záchvat kašle jednoho z pacientů o patro výše a do nosu ho trkne pronikavě štiplavý zápach dezinfekce. Všechno vypadá tak chladně a prázdně, jako by pravda o tomhle místě měla vyjít najevo ve chvíli, kdy luskne prsty.

Neví, proč se tak cítí. To on byl vždy zastáncem odvykací léčby, ale z pomyšlení na Harryho v takovém prostředí se mu udělalo tak špatně, jako by se měl každou chvílí vyzvracet do nejbližší kapradiny. Je si jistý tím, že je personál naprosto schopný, profesionální a pečující a že zde pramení příběhy mnoha lidí, kteří se zde úspěšně vyléčili, ale poprvé se setkává s realitou tváří v tvář a pořádně to s ním mává.

Předtím, než se může vůbec ponořit hlouběji do svých myšlenek, se jej půvabná Indka s milým úsměvem a zářivě nalakovanými nehty zeptá, jestli je pan Peter Parker. Mlčky přikývne, odtáhne se od zdi a následuje ji do rozlehlé místnosti plné oken. Spatří židle umístěné do kruhu a prostřený stůl se sušenkami a vodou. Pár si jich vezme na přípravu před tím, co má přijít. Asi šest lidí už sedí na svých místech, někteří z nich vypadají stejně nervózně jako Peter, zatímco u ostatních by si člověk řekl, že už tu byli nespočetněkrát a s personálem si snad i tykají.

Žena se představí jako doktorka Leah Gupta, ale všem řekne, aby ji oslovovali jen Leah. Pacienti se sezení neúčastní. Jde spíše jen o to, aby se čtyři rodiny sešly pohromadě a otevřeně si popovídaly o svých pocitech či problémech. Peter cítí, jak se mu na čele tvoří kapičky potu a otře si je hřbetem ruky. Přišel sem, protože se chtěl naučit jak pomoct Harrymu, ale doufá, že o tom nebude muset mluvit. Je si docela jistý, že ho k tomu nemůžou nutit.

Jakmile jsou všichni připraveni, postaví se žena a představí se jako Jane. Podle všeho je tohle už potřetí, co je její dcera na léčení. Mluví o úzkosti, se kterou se každý den potýká, a o bezmocnosti, kterou pocítila po druhém nevydařeném pokusu. Vypráví o tom, jak se rozvedla s manželem, když odmítl podporovat jejich feťáckou dceru. Mluví o vzteku, který na sebe má za to, že ten bludný kruh nedokáže zastavit, a o tom, že má pocit, že jako rodič zklamala. Ale taky mluví o naději, kterou cítí, a jak si je jistá, že tentokrát to doopravdy vyjde.

Postaví se další žena, představí se jako Mindy a prstem ukáže na postarší pár vedle ní, představujíc je jako Bena a Susan. Její manžel se šel právě poprvé léčit se svou závislostí na alkoholu a ona s sebou na sezení přivedla jeho rodiče. Hovoří o svých obavách a nervozitě, že do toho její manžel zase spadne ve chvíli, kdy opustí budovu zařízení. Hovoří o jejich šestileté dceři a začne plakat, když se dostane k tomu, že jí musí vysvětlit, kde má tatínka. Jeho rodiče mluví o tom, jak těžké je vidět svého vlastního syna v takové situaci, ale věří v jeho sílu, a proto jsou tady.

Jako další se postaví čtyřčlenná rodina a v podstatě říkají to samé. Když se posadí, všechny páry očí se obrátí na Petera, ten však jen zatřese hlavou, aby naznačil, že se na žádné svěřování necítí. Leah i Jane chápavě přikývnou a poté doktorka Gupta vstane a začne jim radit ohledně toho, jak by se o sebe měli starat. "V tomto dnešním setkání nejde ani tak o závislého člověka ve vašem životě, jako o vás samotné. Jde o to, co pro sebe dokážete udělat. Vaše chování je ovlivňuje stejně tak, jako jejich chování ovlivňuje vás."

Jakmile je po sezení, Peter se vyřítí ven z budovy a opře se o její cihlovou zeď. Začne ve vlhkém vzduchu lapat po dechu a tahat se za límeček. Pomalu se uklidní, nevšímaje si pohledů chodců kolem něj, a vydá se směrem k parku. Přeplněné metro by teď v žádném případě nesnesl.

Věděl, že to bude těžké, ale nevěděl, že až tak. Ty dnešní příběhy mu měly pomoci, ale jediné, na co dokáže myslet, je představa, že je tu stejně jako Jane už potřetí a nepřeje si nic jiného, než aby se nemusel vracet počtvrté. Vždy věřil tomu, že je Harry silná osobnost, ale kokain je jeden z démonů, které nebyl nikdy schopen vymýtit. Peter si myslí, že to až moc potřebuje. Potřebuje to víc než cokoliv nebo kohokoliv jiného.

Peter také věděl, že dnes Harryho neuvidí. Na to bylo příliš brzy. Minimální doporučená doba byla 90 dní, takže ho uvidí, jen ne hned teď. Ale z vědomí toho, že byl Harry jen několik pater nad ním, jej zabolelo u srdce. Ta hloupá část Petera, která zůstávala na Harryho straně, měla chuť vyběhnout do jeho pokoje, pevně jej stisknout v náručí a nikdy nepustit.

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama