7. kapitola

28. srpna 2014 v 21:03 | Utsukushii Akumu |  Heart On Fire
Název povídky: Heart On Fire
Autor: Utsukushii Akumu
Beta-reader: SlashPrincess, Caroli
Fandom: RPS/OSF (Real Person Slash/Original Slash Fiction)
Pairing: Michal Motyčka (Niceland)/OMC
Pokračování: ? kapitol
Stručně: Matyáš se stále nedokáže vzpamatovat ze smrti svého nejlepšího přítele. Dokáže své srdce po této tragédii otevřít někomu jinému?
Varování: SLASH, OOC, místy songfic, 15+


xxx

Ztěžka jsem se dopotácel ke vchodovým dveřím a s námahou jsem vystoupal po schodech do třetího patra. Hrábl jsem do kapsy pro klíče a po několika pokusech se mi konečně podařilo zarazit klíč do zámku. Vešel jsem do bytu, práskl jsem dveřmi a začal jsem si vyzouvat boty. V mém stavu to však spíš vypadalo, jako bych se snažil o rekord v hopsání na jedné noze.

Aniž bych se obtěžoval rozsvítit světlo, vstoupil jsem do obýváku a automaticky jsem se sesunul na pohovku. V hlavě mi pořád zněl Michalův naštvaný hlas. Jako bych snad mohl za to, že je to kráva, pomyslel jsem si.

Složil jsem hlavu do dlaní a snažil se nemyslet na to, co se právě odehrálo. Z koutku oka mi začala po tváři stékat slza, kterou jsem si vzápětí hřbetem ruky otřel.

Vylekaně jsem trhl hlavou, když jsem za sebou uslyšel tiché zamňoukání.

"Dante, kamaráde," natáhl jsem ruku do tmy ke kocourovi, který se ke mně začal lísat. "Tak to nevyšlo," posmrkl jsem. Nepřítomně jsem ho hladil po hřbetě a zíral jsem do zdi naproti sobě.

Najednou se bytem ozvala hlasitá rána. Leknutím jsem nadskočil a otočil jsem hlavou po směru zvuku. Zaslechl jsem cinkání klíčů, v chodbě se rozsvítilo, a v tu ránu mi to došlo. Michal přišel domů.

Uběhlo jen několik sekund a Michal se naštvaně přiřítil do obýváku. Světlo z chodby mu osvětlovalo obličej, a já si tak nemohl nevšimnout jeho obočí zkřiveného do přísné linky.

"Můžeš mi říct, co to mělo znamenat?" procedil mezi zuby a přistoupil ke mně blíž.

Zvedl jsem k němu hlavu a vzápětí jsem stočil svůj pohled zpět k zemi. V hlavě mi to šrotovalo a já před očima stále viděl ten její odpornej ksicht. "Víš, Míšo," vstal jsem z gauče, lehce jsem se zapotácel a postavil jsem se k němu čelem. "Jen sem si myslel, že máš na lepší než na nějakou zmalovanou kurvu." Na posledním slově jsem si nechal zvlášť záležet.

Michal šokovaně vykulil oči a než jsem si stačil cokoliv uvědomit, na obličeji mi přistála tvrdá pěst. Zavrávoral jsem a narazil jsem ramenem do vedlejší zdi. Chytil jsem se za bolestivé místo na tváři a ze rtů se mi vydral vzlyk. Bože, teď nebreč, vzchop se!

"Maty…já-nechtěl sem-" zakoktal se Michal a ve tváři se mu zračila zmatenost. Jako by nemohl uvěřit tomu, co právě udělal. Správně, dals mi pěstí. Ne, nezdá se ti to.

"Hajzle!" vykřikl jsem a bezhlavě jsem se k němu rozběhl. Michal začal v rychlosti couvat, až narazil do stěny za ním. Chytil jsem ho za ramena a přimáčkl jsem ho ke zdi. Podíval jsem se mu do očí a po tvářích mi začaly stékat slzy. Srdce mi bilo jako splašené a adrenalin mi proudil žilami. Byl jsem tak rozzuřený, chtěl jsem mu tu ránu oplatit, chtěl jsem, aby trpěl, stejně jako jsem celou dobu trpěl já. Ale mnohem víc jsem měl chuť jej políbit. Políbit a líbat do té doby, než by mě bolely všechny svaly ve tváři. A ani potom bych pravděpodobně nechtěl přestat.

Nad ničím jsem se nerozmýšlel, vzal jsem jeho hlavu do dlaní a přiložil své rty na jeho. Jak jsem ale očekával, Michal mě od sebe ihned odstrčil a já zády dopadl na protější stěnu. Vyčerpáním a zklamáním jsem svěsil hlavu a rukávem jsem si z tváří otřel slzy.

Najednou se však ke mně Michal v rychlosti přiblížil, namáčkl se celou vahou těla na mě a začal mě surově líbat. Nestačil jsem ani mrknout a automaticky jsem mu polibky oplácel, tahaje jej za látku košile. Vjel mi zezadu rukou do vlasů, sevřel je mezi prsty a zatahal za ně. Polibky mi zasypával krk a já mu mezitím jeden po druhém odepínal knoflíčky na košili.

Po několika málo vteřinách už ležela košile na zemi a my se poslepu přesouvali do ložnice, shazujíce všechno, co nám stálo v cestě. Když jsem pozadu konečně narazil na kraj postele, svalil jsem se na ni a stáhl jsem Michala na sebe. Na chvíli jsme se od sebe odlepili a Michal se mi zadíval do očí. Zajel mi rukou pod tričko a prsty mi přejel po hrudi, nepřestávaje mě sledovat. Sakra, to se mi snad jenom zdá.

"Seš si jistej?" zašeptal Michal mezi polibky.

"Sklapni," pousmál jsem se a přetočil se na něj. Obkročmo jsem se posadil na jeho klín a Michal mi tak pomohl s vysvléknutím mikiny a trička. Oba kousky oblečení ledabyle odhodil vedle postele a obrátil svou pozornost zpátky ke mně, zasypávaje mou hruď letmými polibky.

Nemohl jsem tomu všemu uvěřit. Měl jsem pocit, jako by to celé byl jen sen, jako bych prostě došel z hospody domů a usnul na pohovce.

Omámeně jsem přivřel oči a užíval si Michalových dotyků. Točila se mi hlava a já si nebyl úplně jistý, jestli na tom má větší podíl alkohol nebo on.

Postupně se hlavou přesunul až k podbřišku a dlaní přejel přes můj rozkrok. Byl jsem tak zatraceně vzrušený. Něco takového jsem vůbec neznal. Ne, že bych nikdy s nikým nic neměl, ale tohle bylo něco úplně jiného. Bylo to nečekané a drsné, ale zároveň něžné a plné emocí.

Za nějakou chvíli už jsme se v posteli převalovali úplně nazí. Michal ležel nade mnou opřený o ruce a líbal mě na krku.

"Míšo?" šeptl jsem a Michal ke mně zvedl pohled. "Neděláš to… neděláš to jen proto, že sme oba opilí… že ne?" Nervózně jsem si skousl ret a podíval se mu do očí. Potřeboval jsem to vědět. Potřeboval jsem si být jistý, že to něco znamená, že to není jen nějaký další z jeho flámů. Že ke mně taky něco cítí.

S nakloněnou hlavou si mě prohlížel a vypadal, jako by se v hlavě snažil najít ta správná slova. "Ne," vypadlo z něj po pár sekundách mučivého ticha, "ne, nedělám." Vlepil mi pusu na čelo a já se spokojeně pousmál. Taková odpověď mi v tu chvíli stačila.

xxx

Probudil jsem se do chladného zimního rána a ospale jsem se rozhlédl kolem sebe. Když jsem si uvědomil, že se nacházím na druhé straně pokoje, šokovaně jsem se vyšvihl do sedu. Do prdele, tak on to nebyl sen, došlo mi po několika sekundách. Posadil jsem se na okraj postele a zakroutil krkem. Bylo mi tak špatně. Moc dobře jsem věděl, proč piju jen příležitostně. Pak to takhle dopadá.

Pomalu jsem se postavil na nohy a rozešel jsem se ke dveřím. Sykl jsem bolestí, když jsem při chůzi ucítil palčivou bolest vystřelující ze zadku. Postupně mi začalo docházet, co se vlastně v noci odehrálo. Andrea, hádka, pěst, Michalovy rty a neposedné ruce, bolest, slast. Když jsem se zamyslel nad poslední částí, ucítil jsem v břiše příjemné zašimrání.

Rozespale jsem se přišoural do kuchyně a napustil si do sklenice studenou vodu. V rychlosti jsem ji celou vypil a poté jsem se přesunul do koupelny. Osprchoval jsem se a vyčistil jsem si zuby. Měl jsem pocit, že se každou chvílí pozvracím, ale zvládal jsem to bravurně. Prsty jsem si přejel po modřině, která se mi začínala rýsovat pod okem.

Zabalený v ručníku jsem přešel do pokoje a hodil na sebe čisté tepláky a triko. Pak jsem se šel podívat do obýváku. Počítal jsem s tím, že tam najdu Michala, ale jediné, na co jsem narazil, byl Dante a vzkaz na stole. Vzal jsem ho do ruky a potichu jsem si ho přečetl.

Maty, musíme si večer promluvit.
Michal

Zmateně jsem nad tím zkřivil obočí a úzkostí se mi stáhly všechny svaly v těle. Sakra, to nezní zrovna dvakrát dobře. Schoval jsem papírek do kapsy a posadil jsem se na gauč. Vzal jsem si kocoura na klín a natáhl jsem se pro ovladač od televize. Znuděně jsem přepínal mezi programy a snažil se najít něco jiného než vánoční pohádku. Na něco takového jsem totiž rozhodně neměl náladu.

xxx

Bylo něco kolem sedmé hodiny večer a já si chystal na večeři špagety. Moje první pořádné jídlo za celý den. Uvařil jsem jich pro jistotu víc, kdyby si chtěl dát i Míša. Neměl jsem nejmenší zdání, kde se celý den toulá, ale nechtěl jsem mu volat a chovat se jako stíhačka. Už jen kvůli tomu, co se stalo v noci. V hlavě mi pořád ležel vzkaz od něj a já si před očima přehrával ty nejhorší možné scénáře.

Posadil jsem se s talířem špaget k televizi a snažil jsem se je do sebe nacpat, zatímco jsem jedním okem sledoval nějakou přihlouplou talk show. Vtom jsem zaslechl šramocení klíčů v zámku. A je to tady.

Odložil jsem talířek na stůl, dožvýkal jsem poslední sousto, co jsem měl v puse, a hřbetem ruky jsem si otřel rty. Protáhl jsem se a nervózně jsem očekával Michalův příchod do obýváku. Otočil jsem pohled ke dveřím a spatřil jsem mezi němi stát Míšu. Mlčky mě pozoroval a v ruce pevně svíral šálu. Při pohledu na něj jsem měl chuť se k němu rozběhnout, sevřít ho v náruči a už nikdy nepustit, ale copak jsem mohl? Potřeboval jsem vědět, jak to celé bere on. A ta chvíle právě nastala.

"Ahoj," vydechl jsem.

"Poslyš, Maty," poškrábal se Michal na čele a zarazil pohled do země. Zatraceně, tohle vážně nevypadá dobře. "Myslím... myslím, že by ses měl na nějakou dobu odstěhovat. Mluvil sem s tvojí mámou, je na tom teď docela špatně."

"Co-cože? S mojí mámou?!" vykulil jsem oči a vstal jsem ze svého místa na gauči. "To ne, vždyť budou Vánoce, já myslel-"

"Právě proto, máma bude určitě ráda, když budeš s ní," přerušil mě Michal a přistoupil blíž ke mně.

"Kdo ti dal právo? Já nejsem malý děcko!" vyštěkl jsem na něj. "Je to kvůli tomu včerejšku, že jo? Lituješ toho?"

Michal pozvedl obočí a povzdechl si. "My dva spolu prostě nemůžem bejt, Maty. Seš mladej kluk, určitě najdeš nějakou pěknou holku a..."

"Ale já žádnou holku nechci!" vykřikl jsem a podíval jsem se Michalovi do očí. "Já chci tebe."

xxx


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Broken.Loony Broken.Loony | 9. února 2015 v 15:01 | Reagovat

To je blb ten Míša! Doufám, že k tomu má aspoň pořádný důvod...:) už píšeš další? ^^

2 zubejda zubejda | 20. února 2015 v 14:20 | Reagovat

AHOJ BUDEš EšTE V TEJTO POVIEDKE POKRAčOVAť JE SUPER A JE AJ INA AKE SOM DOTERAZ CITALA

3 Utsukushii Akumu Utsukushii Akumu | 20. února 2015 v 17:14 | Reagovat

Určitě budu, jen se musím dokopat k psaní... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama