1. kapitola

21. července 2014 v 20:40 | Utsukushii Akumu |  Drunken Slurs
Název povídky: Drunken Slurs
Autor originálu: Oshikake
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: SlashPrincess
Fandom: One Direction
Pairing: Harry/Louis
Pokračování: 3 kapitoly
Stručně: Louis se musí setkat s otcem. Změní otcovy opilecké řeči pohled na jeho vztah s Harrym? A pokud ano, tak k lepšímu?
Varování: 18+ pro pozdější kapitoly, SLASH, ANGST, FLUFF


***

"Ale proč?" zaúpěl Louis, zatímco seděl na pohovce v obýváku, a zabořil hlavu do dlaní.

"Protože už to jsou skoro tři roky od doby, co jste spolu naposledy vůbec mluvili," odvětila Johanna a natáhla se pro talíř se zbytky od snídaně.

"O to právě jde. Nechci s ním mluvit. Ne, když má novou manželku a na nás se vykašlal během mrknutí oka. Víš vůbec, kde táta je?" Zatahal za pramínky svých karamelových vlasů. "Může jet aspoň Hazza?"

"Samozřejmě, zlatíčko," usmála se Johanna, když uviděla, jak si její syn oddechl.

Louis vyběhl po schodech nahoru a popadl do ruky telefon.

"Ahoj, Boo!" Pozdravil jej nadšeně Harry.

"Ahoj, Hazzo. Poslouchej, máma chce, abych zašel za tátou. Mohl bys jít se mnou? Dnes?" Lou začal nervózně okusovat konec rukávu od svetru.

"Jasně, zlato. Cokoliv," odpověděl Harry, čímž vykouzlil úsměv na Louiho tváři.

"Jé, tak děkuju, lásko. Bydlí v malém městě severně od tebe, vyzvednu tě a můžeme vyrazit. Tak za hoďku?"

"Dobře. Mám tě rád, bobe."

"Já tebe taky."

------

Když dorazili na místo, Louis znechuceně utrousil několik poznámek o tom, v jakém přepychu si jeho otec žije. Jeho máma stále bydlí ve starém bytě a táta si tu žije tak na výši. Musel v sobě dusit zlost, když ke krémově nalakovaným dveřím natáhl ruku sevřenou v pěst a zaklepal.

"Ano,- oh. Jo, tvoje máma volala. A kdo je sakra tohle?" Poukázal Louiho táta na kudrnatého chlapce vedle něj.

"To je Harry, jeden můj kamarád. Chtěl tě poznat." Louiho hlas nebyl jako obvykle jemný a klidný, naopak se mu chvěl.

"No, tak pojďte dál. A Marley ti před pár dny psala. Proč jsi jí neodpověděl?" Navedl je otec k pohovce.

"No, to víš, byli jsme zrovna v letadle a já-" Do řeči mu skočil otec.

"Jak to sakra mluvíš? Pochytils přízvuk z Wolverhamptonu?" Opilecky zamžoural očima po synovi.

"Uh, ne. Vlastně, jeden z kluků z kapely pochází z té oblasti, tak jsem to od něj asi pochytil," zavrtěl sebou Louis, sedící vedle Harryho.

"Přestaň s tím blekotáním. A proč ses rozešel s tou kočkou Eleanor? Dokážeš se ještě vůbec sehnout?"

Harry byl v šoku. A jak to tak pozoroval, tak i rád, že šel s ním. Nechtěl by tu nechat Loua samotného s někým takovým. Když viděl, jak Louis při každém příkazu nebo nadávce ztuhne, přál si, aby začalo venku pořádně sněžit a mrznout.

"Omluvte mě, pane, ale snažíte se právě naznačit, že váš syn přibral?"

Omluvte mě, pane, ale snažíte se právě naznačit, že váš syn přibral?"
"Proč by ses vůbec o takového tragéda zajímal?" ušklíbl se na Harryho Louiho otec. Harry naštvaně přimhouřil oči, kousl se zevnitř do rtu a modlil se, aby už nepokračoval.

"Tak proč ses s ní rozešel?" Nepřestávával Louiho trápit.

"Prostě to nikam nevedlo. Neměli jsme mezi sebou to jedinečné pouto."

"Zatraceně, kdy se z tebe stal nějakej posranej Shakespeare?" Zavrčel otec a kopl do sebe další dávku alkoholu.

Louis jen mlčky seděl a přemýšlel.

No, pokud se z něj právě dostávají toxiny ven a pokud bude chodit na záchod a nebude nic jiného pít, alkohol se u něj do 30 minut projeví, zahustí krev a zrychlí její chod. Zvýší se mu krevní tlak, začne mu odumírat mozek a z těla se mu začne odpařovat voda, která po cestě posbírá toxiny a odvede je do krve. Jeho mozek tak bude ještě zranitelnější a nakonec upadne do bezvědomí kvůli otravě alkoholem. A jak znám Marley, nechá ho ležet a on může umřít. Počkat, nad čím jsem to právě přemýšlel?

"Tak, chlapče, budeš tu jen tak sedět a koukat na mě jako idiot, nebo se mnou budeš mluvit?" Vytrhl Louiho otec ze zamyšlení.

"No, vzhledem k tomu, že odpovědět by bylo moc jednoduché, tak jsem se rozhodl, že tu budu jen tak sedět a přemýšlet."

Oči jeho otce se rozšířily. Harry dle toho usoudil, že mu Louis nikdy dřív neodporoval. Jemně si zkousl ret, aby zakryl slabý úsměv.

Louis nehybně propaloval otce pohledem a zdálo se, že snad ani nemrká.

"Ale, ale, co to tu máme za chytráka? Měl jsem za to, že jsem z tebe tu drzost vymlátil už dávno předtím. Očividně jsem neodvedl dobrou práci."

"Očividně." Na Louiho tváři nebyla vidět jediná známka emocí.

"Víš, něco ti řeknu. Myslím si, že mrháš časem. Zahazuješ se s dalšíma čtyřma neschopnýma buzerantama, šílí po vás desetiletí fracci a myslí si, kdo ví, jak nejste skvělí. Něco ti řeknu, kamaráde. Ty nejsi talentovaný. Ta kráva, co vás dala dohromady, o tom vůbec nic neví. Nebudu ti trpět nějaké výlevy, jako bys byl nějaká hvězda. Protože nejsi. Jsi k ničemu."

Otcova jedovatá slova jej zasahovala jako bič a Louiho pomalu opouštěl ten kamenný výraz. Namísto toho se začal slabě třást a schoulil se blíže k Harrymu. Pak ale přišlo něco horšího.

"Seš tlustej. A hnusnej. Vsadím se, že to ta holka se s tebou rozešla. A všechny ostatní taky. Nemůžu uvěřit tomu, že se tu jen tak poflakuješ a říkáš si o sobě 'Oh, jsem krásnej, lidi mě milujou.' Mám pro tebe novinku. Nemilujou." Louis vyskočil ze svého místa, a než se na něj Harry vůbec stihl otočit, práskl za sebou dveřmi. Harry udělal něco, co nikdy předtím. Začal mu nadávat.

"Vy si o sobě myslíte, kdo ví, jak nejste úžasnej, co? Myslíte si, že si zasloužíte pochvalu za to, že kvůli vám váš syn nenávidí každou zmínku o vás? Johanna jej musela donutit, aby nad příjezdem sem vůbec přemýšlel. A pak, když se v podstatě nervově zhroutil, zavolal mně, a to všechno jen kvůli tomu, že se musel vidět s takovým ubožákem. No, pane, to mám pro vás novinku. Jděte do prdele. Nechte toho kluka a všechny jeho blízké na pokoji."

"Klidně."

Harry třískl dveřmi a přistoupil k Louimu, sedícímu na cihlových schodech. Pomohl mu vstát a společně odešli k autu. Harry mu galantně otevřel dveře.

"Harry?"

"Ano, zlato?" Zachraptěl Harry a nastartoval auto.

"Děkuju. Za všechno, cos mu řekl." Louis propukl v pláč. Harry zajel k odpočívadlu u cesty, v rychlosti se odpásal a popadl Louiho do náruče. Ten si položil hlavu na Harryho rameno a nepřestával vzlykat.

"Shh, to nic, lásko, to nic." Zajel Louimu rukou do vlasů. Nechodili spolu ani spolu nijak jinak nebyli, ale oba zbožňovali, když se tak navzájem oslovovali. Harry cítil, jak se mu Louiho slzy, stékající mu po nose, vpíjí do kapuce od mikiny. "Ty přece víš, že nic z toho není pravda, že jo, zlato?" Harry se od Louiho odtáhl a upřeně se mu zadíval do ledově modrých očí.

"Mhmm," posmrkával Louis. Harry mu palcem otřel poslední slzy z tváře. Louis se doslova rozpouštěl nad tím, jak Harry ve všem působí tak něžně. Ucítil na hrudi pálení. Ne takové to jako před zvracením, ale naopak příjemný, hřejivý pocit. Upřeně si hleděli do očí a Lou se začal k Harrymu naklánět, přivíraje pomalu oči. Lehce pootevřel ústa a jejich rty se setkaly v jemném, skoro až nevinném polibku. Louis si vychutnával skutečnost, jak lehce jej Harry k sobě pustil a pusu mu oplatil. Harry položil Louimu ruce na ramena a odtáhl se od něj. Všiml si, že vypadá trochu zmateně. Pousmál se, odhrnul mu vlasy a dal mu pusu na čelo.

"Chtěl bys u mě na pár dní zůstat?" zeptal se Harry a odbočil zpátky na dálnici.

"Moc rád." Lou se neubránil úsměvu, když si představil, jaké skopičiny budou zase vyvádět. Vytáhl z kapsy mobil, aby zavolal mámě.

"Ahoj, mami?"

"Loui, copak se děje, broučku?" Zeptala se jeho matka ustaraně, když zaslechla poslední z jeho vzlyků.

"Ale nic, táta se jen choval jako obvykle. Můžu pak zůstat u Harryho?" Harry zajel na příjezdovou cestu k Louiho domu.

"Samozřejmě."

"Dobře, zrovna jsme dojeli před dům." Zavěsil a vystoupil z auta do čerstvě napadaného sněhu. Jeho máma vyběhla v papučích ven ze dveří a přivítala Harryho vřelým obejmutím.

"Tak pojďte dovnitř! Dáte si něco? Kávu, horkou čokoládu?" Bytem se začalo rozléhat hlasité pískání varné konvice.

"Čokoládu, prosím." Odvětili oba jednohlasně, sundali ze sebe šály a boty a posadili se na gauč.

Johanna se po chvíli vrátila do místnosti se třemi hrníčky v rukou a usadila se na malou židli u stolu.

"Tak co se stalo?" Usrkla si čaje, zatímco Harry si spálil špičku jazyka a málem při tom vyskočil do stropu.

"No, řekněme, že se tátovi nelíbí můj styl života." Lou se zabořil do polštářků, položil ruku kolem Harryho a hluboce si povzdychl.

"Styl života?" Zamračila se zmateně jeho máma.

"To, jak cestuju a zpívám s klukama. Mami, nazval mě buzerantem."

"Cože?" Zalapala Johanna po dechu. "Už nikdy za ním nemusíš jet, nikdy. Myslím to vážně. Mrzí mě, že jsem tě k tomu donutila."

"To je v pohodě, mami. Půjdu si nahoru sbalit věci na noc, jo?" Dopil Louis poslední kapku čokolády.

"Dobře."

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sungji Sungji | E-mail | Web | 28. července 2014 v 17:05 | Reagovat

Omg to je takový kretén ten jeho otec, bych ho zliskala, až by se posral :D A jinak taky bych si dala horkou čokoládu, zveš? :D První polibek, no tohle? :D je zvláštní číst to v češtině, ale vypadá to zajímavě :D Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet :D Loui, neboj, ty nejsi buzerant :D

2 Shane Shane | 11. srpna 2014 v 13:40 | Reagovat

Že taky mám pro vás novinku, jděte do prdele xD

3 Katy Katy | 30. října 2014 v 1:48 | Reagovat

ježiš..toho jeho otce bych propleskla :-|  :-| aaawww první polibek byl sladký :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama