6. kapitola

12. června 2014 v 10:47 | Utsukushii Akumu |  Heart On Fire
Název povídky: Heart On Fire
Autor: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Kittiara
Fandom: RPS/OSF (Real Person Slash/Original Slash Fiction)
Pairing: Michal Motyčka (Niceland)/OMC
Pokračování: ? kapitol
Stručně: Matyáš se stále nedokáže vzpamatovat ze smrti svého nejlepšího přítele. Dokáže své srdce po této tragédii otevřít někomu jinému?
Varování: SLASH, OOC, místy songfic, 15+ pro pozdější kapitoly


xxx

Prvních pár dnů po tom, co mě Michal políbil, bylo zvláštních. Na druhý den už se o tom ani jeden z nás nezmínil a Michal se choval, jako by se vůbec nic nestalo. Což vlastně byla tak trochu pravda. Alespoň teda pro něj.

Vánoce už pomalu ale jistě klepaly na dveře a já si lámal hlavu nad tím, jaký a jestli vůbec mám Míšovi koupit dárek. Neměl jsem ani sebemenší tušení, co bych mu tak mohl dát. Možná nějaké oblečení? Nebo nějaké archivní víno?

Ležel jsem s notebookem v posteli, projížděl jsem nejrůznější stránky s tipy na vánoční dárky a k ruce se mi ustavičně lísal Dante. Z přemýšlení mě vytrhlo slabé zaklepání na dveře. Automaticky se mi při pomyšlení na to, kdo za nimi stojí, hlasitě rozbušilo srdce.

"Ano?" odkašlal jsem si a pohlédl jsem ke vstupu do pokoje.

Michal pomalu otevřel a rozhlédl se po místnosti. Když si všiml chlupáče v mé posteli, slabě se pousmál.

"Co tu vy dva vyvádíte?" Přešel ke skříni, vyhrnul si rukávy od košile a začal v ní něco hledat.

Se zatajeným dechem jsem pozoroval každý jeho pohyb a v hlavě jsem se snažil zformulovat nějakou smysluplnou větu.

"No, jen tak… odpočíváme," nervózně jsem se usmál a pohladil kocoura po hřbetě.

Michal se nepřestával hrabat ve skříni a po chvíli z ní vytáhl nějaký tmavý kousek oblečení. Překvapivě. Hodil ho na svou postel a konečně ke mně vzhlédl. V očích se mu zračila nejistota, jako by nevěděl, co má říct.

"A…," odmlčel se, "myslíš, že si dost odpočatý na to jít si večer někam sednout?" Upřeně mě pozoroval a já v jeho očích na zlomek sekundy spatřil jakýsi záblesk naděje. Že by to s ním třeba nakonec mohlo vyjít. Vzápětí jsem si však dal v duchu facku. Ty debile, myslí to jen kamarádsky. Nedělej si naděje.

Neměl jsem páru jak reagovat. Co když půjde i Andrea? Tu na očích nesnesu ani náhodou.

"Jako-jako my dva?" vypadlo ze mě po několika sekundách a já měl chuť se znovu praštit, tentokrát však doopravdy. Bože… Lepší otázka tě nenapadla? Vážně? Jako my dva?

Míšu můj dotaz očividně taky mírně zaskočil. No jasně, proč ze sebe zase neudělat kreténa.

"No… Jo, jasně, že my dva." Ucukl pohledem k oknu a zadíval se do ulice. "Napadlo mě, že bysme mohli zajít na punč a pak se zahřát v nějaké hospůdce. Nebo jestli už máš něco v plánu…" Stočil svůj pohled zpátky na mě a já se snažil vstřebat všechna jeho slova. Punč, zahřát, hospůdka? To nezní špatně.

"Ne, ne, teda… Stejně nemám co dělat," vyhrkl jsem ze sebe rychle a snažil se působit co nejvíc neutrálně. Nemůžu přece dát najevo, jak moc velkou mám uvnitř radost, že se mě zeptal. Ať už to myslí jakkoliv. "A v kolik chceš jít?"

Podíval se na budík na nočním stolku a zamyslel se. "Hmm… Tak třeba v 7? Ještě si potřebuju něco zařídit. Můžeme dát sraz třeba u kašny, hm?"

Pořád jsem tomu nedokázal uvěřit. Měl jsem pocit, že bych mu v tu chvíli byl schopný odkývat i třetí světovou. "Budu tam."

Michalovy koutky se zkřivily do nepatrného úsměvu. "Dobrá. Tak v 7." Přistoupil k mé posteli a natáhl ruku ke kocourovi. "A ty nezlob, darebáku," zašeptal ještě a vlepil Dantemu pusu na čumák. Ah jo, jak moc jsem si přál být v ten moment tou kočkou.

"Zatím," zamumlal ještě, vycházeje z pokoje.

Mlčky jsem ho pozoroval, jak za sebou zavírá dveře, a opět jsem se nemohl ubránit tomu připitomělému výrazu ve tváři. Vzal jsem Danteho do náruče a přitiskl jej k sobě. Prosím… Prosím, ať to dobře dopadne.

xxx

Celé náměstí bylo tradičně jako o každých Vánocích zaplněno nejrůznějšími stánky a atrakcemi a všude se to hemžilo uspěchanými lidmi a dovádějícími dětmi. Nedočkavě jsem postával u mohutné kamenné kašny a rozhlížel se kolem sebe. Tak moc jsem se na něj těšil. Dokonce jsem se i oholil, na což jsem poslední dobou tak trochu kašlal.

Náhle jsem ho z dálky spatřil, jak se blíží k místu našeho setkání. Jelikož jsem se opět začal usmívat jak měsíček na hnoji, otočil jsem se za sebe a snažil se ty svaly ve tváři uvolnit.

Zahalen v dlouhém, černém kabátu a s cigaretou mezi prsty ke mně loudavým krokem došel.

"Čau," pozdravil mě a potáhl si z cigarety. "Tak kam zajdem na ten punč, máš nějaký oblíbený stánek?"

Zakroutil jsem hlavou. "Mně je to jedno, kam chceš." Uvědomoval jsem si, že takový styl odpovědi je úplně na facku, ale vážne mi bylo naprosto jedno, kam zajdem. Hlavně, že budu s ním.

"Tak fajn," odhodil Míša nedopalek na zem a společně jsme zamířili k jednomu ze stánků.

Následující hodinu jsme se jen tak procházeli po městě, popíjeli punč, řešili práci, nové filmy a další jiná témata, která nás napadla. Bylo mi fajn. Co fajn, bylo mi skvěle. Ani na vteřinu mi nedocházel fakt, že mě nejspíš vážně bere jen jako kamaráda a ta pusa byl jen nějaký zkrat.

S přibývajícími hodinami začala být venku pořádná zima a dokonce začalo i jemně sněžit, a tak jsme se rozhodli, že se odebereme do jednoho z Michalových oblíbených podniků. Vešli jsme dovnitř a rozhlédli se po hospodě. Najít volný stůl nebyl až takový problém, jelikož nebyl víkend a většina místních štamgastů musela ráno do práce.

Usadili jsme se, objednali si pití a pokračovali v konverzaci. Zrovna ve chvíli, kdy jsme řešili filmové novinky ze stáje Marvelu, jsem za námi uslyšel známý hlas. No to snad ne-

"Jé, ahoj, kluci," objevila se u našeho stolu z ničeho nic Andrea. "Co vy tu?"

Cítil jsem, jak mi začíná vřít krev v žilách. To si dělá prdel. Ta pizda je snad všude.

Michal k ní překvapeně zvedl pohled. "Ájo, to spíš - co ty tu?" Bleskurychle vstal ze židle a obejmul ji. Tak tohle bude ještě zajímavé…

"Ále, byla jsem tu na skleničku s kamarádkou. Můžu si na chvilku přisednout?"

NE!, křičel jsem v duchu.

"Jo jasně, sedni si," poukázal Míša na volnou židli vedle něj a koutkem oka na mě pohlédl. Doslova jsem ho propaloval očima. Bylo mi fuk, co si o tom bude myslet. Neměl jsem v plánu se neustále do nekonečna přetvařovat. Ostatně to, že ji nijak zvlášť nemusím, jsem mu už dal několikrát dostatečně najevo svými jízlivými poznámkami.

"Dík, že k tomu taky můžu něco říct," zabrblal jsem si pod nosem a napil se piva. Michal po mě střelil pohledem. Věděl jsem, že mě slyšel, ale nic na to neřekl.

"Cos říkal, Maty?" otočila se na mě Andrea s jejím typickým úsměvem na tváři, z kterého se mi doslova nadavovalo.

"Že jdu na záchod," zamumlal jsem znovu téměř neslyšně, zvedl jsem se od stolu a štrádoval si to směrem k toaletám.

xxx

Uběhly asi dvě hodiny a Andrea stále seděla s námi. S přibývajícím alkoholem jsem ztrácel veškeré zábrany a dvakrát jsem nepřemýšlel nad tím, co řeknu.

"To muselo stát fůru peněz," ukázal jsem prstem na její nejnovější model iPhonu. "Jak si vlastně… vyděláváš?" změřil jsem si ji pohledem a ironicky jsem se usmál. Ta jen nechápavě vykulila oči a upila si drinku.

"Maty…" Michal ke mně natáhl ruku, z čehož jsem pochopil, že asi nechce, abych pokračoval. To mě ovšem vůbec netížilo.

"Ne, počkej, ticho, my tu konverzujeme," odstrčil jsem jej od sebe a obrátil svůj zájem zpět k Andreji. "Tak co, kolik si účtuješ? Pět, deset?" Vzal jsem do ruky sklenici s pivem a obrátil do sebe zbytek obsahu.

"No dovol?!" zhrozila se Andrea nad mými slovy a naštvaně se postavila. "Já tu s takovým idiotem sedět nebudu!"

"Matyáši, to by stačilo!" okřikl mě Michal a chytil mě za paži. Bodlo mě u srdce, když jsem uslyšel ten naštvaný tón v jeho hlase a uvědomil jsem si, že je mířen na mě.

"Klídek, ten idiot už půjde domů." Shodil jsem ze sebe Míšovu ruku, líně jsem se zvedl ze židle a zapotácel jsem se. Začínal jsem vidět dvojmo, a tak mi nějakou chvíli trvalo, než jsem zaostřil jejich obličeje.

"Jo, to by bylo asi nejlepší," odsekl Michal a nekompromisně si založil ruce na hrudi.

"Čus."

Dopotácel jsem se k baru, zaplatil jsem a vyšel jsem před hospodu. Chvíli jsem se rozhlížel kolem, abych si uvědomil, kde že to vlastně bydlím, a plný vzteku a smutku jsem se vydal na cestu.

~ Give me love like never before
'Cause lately I've been craving more
And it's been a while but I still feel the same
Maybe I should let you go
You know I'll fight my corner
And that tonight I'll call ya
After my blood is drowning in alcohol
No I just wanna hold ya ~

xxx
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Broken.Loony Broken.Loony | 12. června 2014 v 13:19 | Reagovat

Nooo, dobré! :D Maty se nám rozjel ^^

2 Shane Shane | Web | 15. června 2014 v 12:03 | Reagovat

Chudáček, úplně ho chápu... A Míša by se taky mohl nad sebou trochu zamyslet, posílat do háje Matyho kvůli nějaké krávě... :-D :) ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama