The Old and the New

12. května 2014 v 17:26 | Utsukushii Akumu |  Přeložené jednorázové povídky - slash (The Amazing Spider-Man)
Název povídky: The Old and the New
Autor originálu: Dalankar
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Kittiara
Fandom: The Amazing Spider-Man
Pairing: Peter/Harry
Pokračování: Ne
Stručně: Zamiloval se do Harryho, když jim bylo deset.
Varování: SLASH, AU


***

Zamiloval se do Harryho, když jim bylo deset. Vzpomíná si na tehdejšího Valentýna. Zeptal se tety May, co to vlastně znamená.

Teto May, co to znamená být něčí Valentýn?

Že s tebou ten člověk chce strávit zbytek svého života, broučku, odpověděla mu.

Peter nemusel ani vteřinu přemýšlet nad tím, s kým by chtěl strávit ten svůj.

S Harry Osbornem. Klučinou s darebáckým úsměvem na tváři a zářivýma očima, který si s Peterem hrál, přestože si dělal srandu z jeho obočí, a stál s ním bok po boku proti školním tyranům.

Harry zamyšleně zíral na valentýnku, kterou mu Peter dal.

"To je pro mě?"

Peter mlčky přikývl. Byl si naprosto jistý, že chce strávit zbytek svého života hraním si s Harrym.

Ten začal beze slova šmátrat v tašce a vytáhl z ní kartičku. Na rozdíl od té, co dostal, však postrádala růžovou barvu a na přední straně bylo nakreslené jedno jediné srdíčko.

"Na," podal ji Peterovi, "valentýnka pro tebe."

-

Poté Harry zmizel. Neukázal se ani ve škole, a když se Peter vydal s tetou May k sídlu Osbornových, řekli mu, že Harry odjel na internátní školu do Evropy. Každou noc, den co den, se Peter ubrečel ke spánku. Připadalo mu, jako by mu chyběl kus srdce. Ale jak čas plynul, bolest se zmírňovala, až se nakonec usadila a stala se jeho součástí. Přesto ale nikdy nedokázal vyhodit onu kartičku se srdíčkem.

-

Když Harryho po dlouhé době znovu uviděl, bylo to díky televizi, ve které právě vysílali reportáž o něm a nějakých modelkách ve Francii. V tu chvíli Peterovi došlo, že už o něj definitivně přišel. Bylo mu jasné, že už se jejich cesty nezkříží a oba si budou muset najít někoho jiného, s kým stráví svůj život. Přes to všechno se však stále nedokázal zbavit toho valentýnského přání. Chtěl si to nechat jako připomínku šťastných chvil. Připomínku toho, že kdysi dávno měl někoho, s kým chtěl strávit zbytek svého života.

-

Po nějaké době vidí Harryho znovu ve zprávách. Ne však ve Francii, ale v New Yorku. Je to příšerná fotka, pravděpodobně focená mobilem, lehce rozostřená a rozmazaná. Ale určitě je to Harry. Peter se zamyslí nad tím, jestli by se po něm Harry vůbec sháněl a snažil se ho najít. Vzpomíná si ještě vůbec?

Všechen ten čas strávený spolu, kdy běhali po celém Harryho sídle. Měli spolu ovládnout svět. Peter se rozhodne, že to vezme do svých rukou. Harry byl vždycky až moc pyšný na to, aby někoho prosil, nebo něco chtěl, i když chtěl něco svého.

A tak Peter dojde ke známým masivním dřevěným dveřím, zaklepe na ně a čeká ve vstupní hale, až se mladý pán objeví.

Neunikne mu fakt, že na Harryho příchod nemusel čekat ani 5 minut. Zapřemýšlí se nad tím, jestli byl prostě jen poblíž, nebo běžel ze svého pokoje ve třetím patře celou tu cestu dolů po schodech s vidinou, že je to Peter. Při té myšlence si dá v duchu facku, ale zároveň pocítí hřejivý pocit, který z ní pramení.

Harry je jiný. Ale zároveň není. Je vyšší a má ostřejší rysy, takže konec vtípkům o oplácaných tvářičkách. Ale oči, tak modré a pronikavé, má stále stejné.

"Petere."

Peter si tiše oddychne. Tak přece jen na něj až tak úplně nezapomněl.

Přistoupí k němu o krok blíž. "Vítej zpátky doma."

Harry se koutkem úst pousměje. Tak takhle se předtím neusmíval. Pokud bude mít možnost, rád by se dozvěděl o dalších nových věcech, o kterých neví. I když si není tak úplně jistý, jestli vážně chce. Ale proč by sem jinak chodil?

-

Peter se snaží Harryho přesvědčit, aby si zašli na procházku a na předražený párek v rohlíku. Harry se zasměje, tentokrát pro Petera známým způsobem a odpoví: "Dobře, cokoliv, hlavně když odtud vypadnu." A Peter má pocit, že se vůbec nic nezměnilo.

Přechází přes jeden z několika mostů v parku, všude kolem nich rozkvetlé květiny a stromy, když vtom se Harry opře zády o zábradlí a upře na něj svůj pohled. Peter se snaží dát co nejméně najevo, jak moc ho ty křišťálově modré oči znervózňují.

"Nezapomněl jsi na mě." Zní to skoro jako by ho za to obviňoval, jako by zapomenout měl. Peter přestane zírat na své tenisky a setká se očima s Harryho pronikavým pohledem.

"Nemohl jsem."

Harry se se smíchem otočí k zábradlí. "Všichni ostatní zapomněli."

Peter k němu přistoupí blíž. Nejraději by natáhl ruku a dotkl se Harryho ramene.

"Já ne."

Harry se otočí čelem k němu. "Co ode mě chceš?"

Nic od tebe nechci, řekl by, ale to možná není tak úplně pravda. "A co chceš ty ode mě?" Zeptal se namísto toho.

Harry se zasměje. "Vždycky jsi to dělával. Je to pořád stejně otravný."

Peter se pokusí o ten nejvíce okouzlující úsměv. "Pojď se mnou zítra večer na večeři. Otevřeli tu novou korejskou restauraci, tak dobré jídlo jsi ještě nejedl."

Peter při čekání na odpověď skoro ani nedýchá, nakonec však Harry přikývne a řekne: "Fajn, tak jo."

-

Ukáže se, že Harryho otec ho sem přivedl zpátky, aby jej "zasvětil do hry". Aby mohl pokračovat v jeho stopách jako nový vlastník dědictví rodiny Osbornů.

Když mu Harry o všem vypráví, působí až překvapivě klidně, v ruce pevně držeje čínské hůlky.

"Myslel jsem, že na mě zapomněl."

Peter si usrkne grepové limonády z plechovky.

"Rodiče jsou k ničemu!" Zakleje z ničeho nic Harry a hned nato se na Petera podívá s vykulenýma očima. "Petere-"

Peter zvedne ruku. "To nic." Je to už hodně dlouhá doba.

Harry se k němu přikloní. "Pete, omlouvám se."

Ten se pousměje. "No tak, Harry, vím, jaký tvůj táta je."

Harry si jej pozorně prohlíží a nakonec jen zkřiví koutky rtů do nepatrného úsměvu. To dřív taky nedělal.

"Víš, snažil jsem se utéct," promluvil Harry, zíraje z okna. "Z internátní školy. Jeho gorily mě ale do dvou hodin našly." Na konci se tiše zasměje, jako by snad vyprávěl nějaký vtip.

"Možná bysme to mohli zkusit znovu," odvětí mu Pete.

Harry na něj zvědavě upře své pomněnkové oči. "Co?"

"Zvládneme to. Nemělo by to být zas tak těžké. Můžeme-"

"Proč to stále opakuješ?"

Peter se na Harryho nechápavě podívá. "Co?"

Harry rozzlobeně zkřiví obočí. "My! Pořád opakuješ, že MY něco uděláme."

Tentokrát je to Peter, kdo se mračí.

"Proč? Odjíždíš snad zase pryč?"

Harry zakroutí nesouhlasně hlavou a z obličeje mu zmizí poslední stopy naštvanosti.

"Jsi si jistý-Petere, já-začnu ti lézt na nervy dřív, než si myslíš."

Peter neoblomně zakroutí hlavou. "Ne. S tím ani nepočítej."

Harry propukne v smích. "Chyběl jsi mi." Řekne to tak tiše, jako by si snad mluvil sám pro sebe, ale dívá se na Petea.

"Tak nikam neodcházej."

-

"Co ty modelky, líbily se ti?" Zeptá se ze zvědavosti Peter. Harry na těch fotkách nevypadal nějak… nešťastně. Samotného Petera překvapilo, jaká vlna žárlivosti jej zalila, když si představil někoho jiného.

Harry pokrčí rameny. "Celkem. Jedna-" Harry svou myšlenku nedokončí a namísto toho spolkne kus zmrzliny. "A co ty, nějaký nový objev?"

Peter by nejradši automaticky odpověděl co znám tebe, tak ne. Ale to nedává vůbec smysl. Protože tu byli i jiní. Ale až teď si uvědomuje, že o nich mluví v minulém čase, protože ani jeden z nich nepředstavoval to, co hledá. Až teď si je vědom toho, proč to nikdy nenašel. Podívá se na Harryho, který leží vedle něj na trávníku opřený o lokty. Jeho dokonalé vlasy mu spadají do obličeje a na bradě má kousek zmrzliny.

"Ani ne. Co znám tebe, tak ne."

-

O dva dny později stojí Harry u Peterových dveří s kyticí květin tak velkou, že mu zakrývá celý obličej.

"Přinesls mi kytky?" zeptá se Peter, jakmile mu dojde, kdo se za kyticí skrývá.

Harry se zasměje opět tím známým způsobem. "Ne, pako. Jsou pro tvou tetu May."

Jediné, co Peter dokáže, je zírat na něj. Harry Osborn stojí před jeho dveřmi. Je to legrační, ale o něčem takovém si pomalu ani nedovolit snít. "Je přece doma, nebo ne? Myslel jsem-"

"Ale přišel jsi za mnou, že jo?" Zeptá se pro jistotu Peter. Harry se na něj podívá s výrazem, jestli to myslí vážně. Tenhle taky nezná. Pravděpodobně si ho zasloužil. Asi by si na něj měl zvyknout.

"Ne. Přišel jsem k vám v době, kdy vím, že budeš doma, za tvou tetou, abych jí předal kytky," pronese s kamennou tváří Harry.

Peter se zasměje a poškrábe se za krkem. "Promiň-tak-pojď dovnitř. Pojď."

Teta May má z kytek obrovskou radost. Ale ještě větší radost má z Harryho. S úsměvem na tváři se podívá na Petera a ten ví, že je za něj šťastná. Zatímco se zaměstná hledáním vázy, do které by mohla kytici dát, Peter odvede Harryho do svého pokoje. Tak jako kdysi.

Jak Harry jen tak postává a rozhlíží se po pokoji, ve kterém Peter strávil posledních 15 let svého života, přepadne Petera nervozita.

"Nic se tu nezměnilo." Harry na něj stočí svůj pohled. "Vypadá to tu stejně, jak si pamatuju."

Peter pokrčí rameny. Postel je větší. A většina z jeho hraček skončila v podkroví. Není to úplně stejné, jako to bylo před lety, kdy by se posadili na Peterovu postel a pozorovali hvězdy. Harry se přesune k nástěnce. Místu, se všemi cennými věcmi, které Pete má, včetně novinových výstřižků, když vyhrál cenu Nadějného vědátora za jeho solární vrtulník, a několik dalších zajímavých věcí, které za ty roky nasbíral, a taky-

"Ty to pořád máš."

Peter ani nemusel vědět, na co se dívá, aby mu došlo, co tím myslí.

"Nemohl jsem to vyhodit."

Peter se na Harryho zadívá, jak váhavě natáhne ruku ke kartičce.

"Proč?"

"Byla to moje první valentýnka."

Harry se otočí. Peter se k němu přiblíží a položí mu ruku na tvář. "Můžu?" Zeptá se tiše.

Harry na něj upře své modré oči, na které by Peter nebyl schopný nikdy zapomenout. Je pod Peterovým dotykem tak klidný a jeho hlas skoro ani není slyšet, když řekne: "Tak dlouho jsem tě hledal."

Peter prolomí vzdálenost mezi nimi a nezmíní, že zůstal přesně tam, kde ho Harry opustil.

-

Následující měsíce jsou pro Petera ty nejšťastnější, jaké kdy zažil. Zbožňuje objevování nových věcí o Harrym, například to, jak lehce naklání hlavu doleva, když poslouchá, když si z nudy začne okusovat nehty a jak přivírá oči, když se chystá dát Peteovi pusu. Není to pro něj všechno úplně nové. Někdy má pocit, jako by četl knížku, kterou už kdysi dávno četl, a teď si všímá věcí, kterých si předtím nevšiml, a chápe ji jinak než tehdy.

Je šťastný. Má za to, že je to osud. Že jim bylo souzeno, aby byli spolu už od doby, kdy jim bylo deset. Je šťastný a sní o zbytku svého života.

Něco, co se měl naučit už před 12 lety je, že nic netrvá věčně. A Harry Osborn byl tím, který jej to celé ty roky učil.

-

Peter neví, jestli ho Harry miluje.

Ten se na něj podívá se studenýma, modrýma očima a neřekne ani slovo.

-

Stále se nemůže přinutit k tomu, aby tu kartičku vyhodil.

-

V den prvního Valentýna po jejich rozchodu najde něco ve schránce.

Růžovou, srdíčkama přeplácanou kartičku, na které je rukopisem desetiletého kluka napsáno pouhé 'mému Valentýnovi, od Petera.'

Když ji Peter otevře, vypadne z ní vzkaz. Ten tu předtím nebyl.

Nemohl jsem to vyhodit. Byla to moje první valentýnka.

-

Mrholení se na cestě mezi metrem a sídlem Osbornů změnilo v prudký liják. Peter stojí u dveří, zmáčený a promrzlý až na kost. Už je tu potřetí, hledaje Harryho Osborna.

Dveře se otevřou ještě předtím, než stačí zaklepat. Na druhé straně stojí v suchu a teple Harry a popadá dech, jako kdyby běžel.

"Běžel jsi dolů?" Vyřkne Peter otázku ještě dřív, než se stačil zastavit.

Harry překvapeně zamrká, očividně to nebyla první slova, která od Petea očekával. Začervená se.

"Možná… Jo."

Peter ho jen mlčky pozoruje.

"Jsi promoklý," poukáže Harry.

Peter se pokusí o úsměv, ale místo toho začne drkotat zubama. Rozhostí se mezi nimi trapné ticho, když vtom-

"Vždycky byla pro tebe," řekne najednou Harry. "Ta valentýnka. Byla pro tebe."

Peter se se slzami v očích pousměje. "Já vím."

Harry se na něj podívá, ustoupí o krok dozadu a pootevře dveře. Peter vstoupí dovnitř.

Samozřejmě, že ví.

-

Peterovi,

Mému Valentýnovi.

Harry

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shane Shane | Web | 15. května 2014 v 20:42 | Reagovat

Sakra, dlouho jsem nečetla tak sladkou povídku! Líbí se mi, jak překládáš, taky bych to chtěla umět tak hezky :D A jinak to, jak si myslel, že mu donesl ty kytky mě rozesmálo :D chvíli jsem se v tom trošku ztrácela, ale na konci jsem to snad vše dobře pochopila :) Autorka je šikovná a překladatelka ještě šikovnější :P Více takových a celkově více na tvým blogu by nebylo na škodu, nemám co číst a na psaní nemám teď čas :D Proč ti to píšu sem? Anyway, vážně krásné, i slza mi ukápla, jak tam stál promočený, chuďátko :D ... :*

2 Broken.Loony Broken.Loony | 16. května 2014 v 20:11 | Reagovat

Jak sladké a miloučké :) dobrý překlad :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama