5. kapitola

24. června 2013 v 23:21 | Utsukushii Akumu |  Heart On Fire
Název povídky: Heart On Fire
Autor: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Shane
Fandom: RPS/OSF (Real Person Slash/Original Slash Fiction)
Pairing: Michal Motyčka (Niceland)/OMC
Pokračování: ? kapitol
Stručně: Matyáš se stále nedokáže vzpamatovat ze smrti svého nejlepšího přítele. Dokáže své srdce po této tragédii otevřít někomu jinému?
Varování: SLASH, OOC, místy songfic, 15+ pro pozdější kapitoly


xxx

Za několik málo dní přišel první sníh. Nemám to období moc rád, jelikož je zaprvé zima a zadruhé nemůžu jezdit. Občas sice zajdu do haly, ale to mě zas tak nebaví, hold není nad venkovní poježdění.

Situace s Michalem byla každým dnem horší. Byl jsem do něj zamilovaný až po uši. Ano, správně, zamilovaný. Po tom, co jsem se rozbrečel jak malý dítě, když jsem ty dva načapal, jak se oblizovali v kuchyni, jsem si to konečně přiznal. Ne, že by mi to nějak pomohlo. Spíš jsem měl pocit, že jsem akorát ještě víc v prdeli. On to vlastně nebyl jen pocit. Ona to byla pravda.

xxx

Seděl jsem uprostřed pokoje s kytarou v ruce, kterou jsem si koupil v místním bazaru, a snažil se vzpomenout na všechny ty akordy a písničky, které jsem dřív uměl. Opřel jsem se o ni hlavou, zavřel oči a jen tak bezcílně přejížděl prsty po strunách.

Po chvíli mě to ale začalo nudit a rozhodl jsem se, že si na netu najdu nějaké taby nebo akordy a zkusím si něco jen tak zahrát.

Natáhl jsem se pro notebook, položil ho opatrně vedle sebe a naťukal tam adresu stránky, kterou jsem potřeboval.

Po chvilce čekání už na monitoru blikaly všemožné reklamy a odkazy na různé písně a melodie. Jako první jsem si všimnul akordů k jedné z mých oblíbených písní od The Lumineers, a tak jsem na ni bez sebemenšího zaváhání klikl a přejel očima obsah stránky.

Hm, to nevypadá zas tak těžce, pomyslel jsem si a pomalu jsem si zkoušel jeden akord po druhém. Nakonec jsem zjistil, že je překvapivě všechny umím, a tak mi nebránilo nic tomu, abych si ten song mohl zahrát celý.

~ I've been trying to do it right
I've been living a lonely life
I've been sleeping here instead
I've been sleeping in my bed
I've been sleeping in my bed ~

Potichu jsem si pobrukoval slova a klepal nohou do rytmu. Při refrénu jsem se obzvlášť snažil a představoval si, že to hraju a zpívám právě Míšovi. Musel jsem u toho bejt dost vtipnej, ale v té chvíli mi to bylo celkem jedno.

~ I belong with you, you belong with me, you're my sweetheart
I belong with you, you belong with me, you're my sweetheart ~

Dohrál jsem a pokojem se najednou rozezněl tichý potlesk. Trhl jsem hlavou a šokovaně se podíval ke dveřím. Tam stál Michal a tvář mu zdobil obrovský úsměv.

"Nepochlubil ses, že umíš zpívat," pozvedl obočí, jak to měl ve zvyku, a přistoupil ke mně blíž. Do nosu mě trkl sladký závan jeho parfému.

Opět se mě zmocnil ten svíravý, ale zároveň hřejivý pocit, který jsem měl, kdykoliv na mě jen promluvil či se pohyboval blízko mně. Vstal jsem ze země a opřel kytaru o skříň.

"Proč bych se chlubil něčím, co není pravda?" zamumlal jsem si pod nosem a stočil svůj pohled zpět na něj. I když tam jen tak klidně postával a nevědomky si pohrával s prstýnkem, vyzařovala z něj jistá dokonalost, která mě s každou další sekundou připravovala o dech.

"Kecko," šťouchl mě do ramene, "já tě moc dobře slyšel." Laškovně se zachechtal, avšak smích ho přešel, jakmile si všiml mého strnulého výrazu.

Kecko... V hlavě se mi znovu vyrojily vzpomínky na Erika. Takhle mi on totiž často říkával. Já vím, už je to celkem dlouho a měl bych se na to všechno už snažit zapomenout, ale nejde to. Ne, když mi jej tolik věcí připomíná. Ne, když je mu Míša povahově tolik podobný...

"Děje se něco?" pohlédl na mě se zmateným výrazem v obličeji.

"Ne, já - promiň, jen sem si na něco vzpomněl," sklopil jsem pohled k zemi a poškrábal se na týlu. Míša mě jen stále nechápavě pozoroval a krčil obočí.

Do očí se mi začaly hnát slzy a já je nedokázal nijak potlačit. Sklopil jsem hlavu, aby to Michal neviděl, a prsty jsem utřel první z neposedných slz, které se mi kutálely po tváři. Bylo mi to před ním trapné, ale co jsem měl dělat?

"Ty brečíš?" promluvil na mě váhavě a pomalými kroky se ke mně přiblížil.

"Ne, to je dobrý, běž." Hlas se mi na konci věty zlomil. "Promiň, to je trapas," zasmál jsem se, ale hned nato se mi ze rtů vydral hlasitý vzlyk a sesunul jsem se na zem.

Michal ke mně starostlivě přiskočil a jedním rychlým pohybem kolem mě omotal své paže. Něco takového jsem teda rozhodně nečekal. "Nebreč, co se stalo, na co sis vzpomněl?"

Přitiskl jsem se k němu, a když jsem znovu ucítil jeho parfém, rozbušilo se mi srdce jako o život a v podbřišku se mi rozletěla hejna malých motýlků. Zatraceně, musím zjistit, co je to za značku.

Mé slzy se mu vpíjely do černé košile, což mu očividně nevadilo, a já nevěděl, jestli se mám začít radovat, že jsem mu konečně tak blízko, nebo bulit ještě víc, protože je to objetí asi jediná intimní věc, co s ním zažiju.

"Já...," odmlčel jsem se a otřel si ubrečené oči, "vzpomněl jsem si na... Erika."

"Já si to myslel. Ale proč tak najednou?"

Položil jsem si hlavu na jeho rameno a zavřel oči. "To to oslovení... kecko... Tak mi říkával."

"Aha... Promiň, to sem nechtěl," zamumlal provinile.

"Nemohls to vědět, to je dobrý," odtáhl jsem se od něj a zadíval se mu do očí.

Pozvedl koutek v lehkém úsměvu a palcem mi začal stírat kutálející se slzu po mém obličeji. Doslova jsem ho hypnotizoval. Pečlivě mapoval její cestičku až po dolní ret, po kterém prstem jemně přejel.

Opět se mi hlasitě rozbušilo srdce vzrušením, až jsem dostal strach, že to snad i uslyší. Pohledem se zastavil na mých rtech a poté zase vzhlédl ke mně, jako by se ujišťoval, že to, co následovalo, může opravdu udělat.

Milimetr po milimetru se ke mně přibližoval a já myslel, že snad dostanu infarkt. On mě chce vážně políbit?!

Konečně přitiskl své rty na mé a já se se zavřenýma očima poddával té euforii, kterou jsem pociťoval.

Přitáhl jsem si ho za týl a polibek prohloubil. Nebránil se tomu a naopak zapojil do hry i jazyk, kterým hbitě vklouzl dovnitř mých úst.

Cítil jsem se jak sjetej. Jeho jemné strniště mě sice lechtalo na tvářích, ale nikdy za nic na světě bych ten pocit nevyměnil. Konečně... Konečně o něm nemusím jen snít a můžu taky doufat v lepší zítřky... s ním... Možná.

Něžně mě kousl do rtu a já se tak mohl ujistit, že je to doopravdy skutečnost a ne jen sen. Ah, díky bohu...

Po několika sekundách vášnivého líbání se však ode mě odtáhl a ve tváři měl vyděšený a zmatený výraz. "P-promiň," vypadlo z něj, postavil se na nohy a mlčky odešel, zavíraje za sebou dveře.

Zůstal jsem tam sedět na zemi, hleděl nepřítomně před sebe a snažil se pochopit, co se právě stalo.

xxx

"Míšo?" Postával jsem nervózně u dveří do obýváku. Michal ležel na gauči a Dante mu pokojně dřímal na hrudi. Jakmile uslyšel můj hlas, otevřel očko, koukl na mě a dál spokojeně spinkal.

"Hm?" zamručel a pohladil kocoura po hřbetě.

"Můžeme si promluvit?" Nejistě jsem vstoupil do místnosti a posadil se na okraj pohovky. Míša Danteho jemně položil vedle sebe a natáhl se ke stolu pro sklenici s vínem. Jak typické.

"O čem?" usrkl vína a upřel na mě svůj pohled. Asi byl už trochu přiopilý, měl skelné oči a skoro prázdná láhev na stole mluvila za vše.

"No, o tom, co se mezi náma-"

"Zapomeň na to," přerušil mě. "Byla to chyba, omlouvám se." Cože, no to snad nemyslí vážně?!

"Jak zapomeň na to, co to plácáš, tak proč si to udělal?" vychrlil jsem na něj a naštvaně se postavil.

"Chtěl jsem tě jen utěšit...," poznamenal s ledovým klidem a znovu se napil.

"Utěšit? Normálně utěšuješ lidi tím, že je líbáš?!" Zuřivě jsem rozhazoval rukama a nevěřil jsem svým uším. Tak on mě chtěl utěšit!

"Maty, uklidni se, prosím," promluvil na mě opět tím sametovým hlasem a upřeně se na mě zadíval. "Já... nevím, co to do mě vjelo, prostě, promiň mi to. Navíc, je ti 19 a-"

Teď jsem ho naopak přerušil já: "A tobě 28. A co jako?" Nekompromisně jsem si založil ruce na hrudi a propaloval jej pohledem. Co si o sobě, do háje, myslí? Že se na mě vrhne a pak to svede na utěšování?!

Michal si povzdychl, položil prázdnou skleničku zpátky na stůl a popošel směrem ke mně. "Prostě na to zapomeň," položil mi ruku na rameno, obešel mě a vyšel z obýváku.

To se ti lehce řekne, ty idiote.

xxx
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shanie; Mish Shanie; Mish | Web | 24. června 2013 v 23:34 | Reagovat

Nebudu tady vypisovat, jak je to úžasné atp., protože to už jsi slyšela předtím, když jsi mi dala kus tohoto dílu přečíst :) Matyáš si konečně přišel na svý a Motyčka... Udělal údajně chybu, což si myslím, že stejně není pravda, kdyby nechtěl, tak to přece neudělá :D Musím se přiznat, že se mi strašně líbí poslední část povídky, a to to, jak jej chytil za rameno a obešel ho a v Matyho hlavě šrotovalo, že je idiot :D Jako vystřižené z dramatického filmu s gayskou tématikou, HA! :D Tak, to stačí :D Začíná to být docela napínavé a zajímá mě, co tam bude dál, protože i když mi většinou říkáš všechno, tohle tak nějak záhadně držíš v tajnosti, a to se mi nelíbí, takže šup, šup, ne, že zase budu muset čekat několik měsíců! Máš ale štěstí, že u této povídky nějak nezapomínám, co bylo v dílech předešlých, takže... To neřeš, ale piš co nejrychleji, teď máš času mooc moooc moc ! :)

2 Broken.Loony Broken.Loony | 22. července 2013 v 2:36 | Reagovat

Uuuuuuu, tak se mi to líbí! Motyčka už se chytá kámoš jeden :D A chudák Maty, teď neví, co si myslet, těším se na další :P :) 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama