4. kapitola

24. května 2013 v 1:01 | Utsukushii Akumu |  Heart On Fire
Název povídky: Heart On Fire
Autor: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Shane
Fandom: RPS/OSF (Real Person Slash/Original Slash Fiction)
Pairing: Michal Motyčka (Niceland)/OMC
Pokračování: ? kapitol
Stručně: Matyáš se stále nedokáže vzpamatovat ze smrti svého nejlepšího přítele. Dokáže své srdce po této tragédii otevřít někomu jinému?
Varování: SLASH, OOC, místy songfic, 15+ pro pozdější kapitoly


xxx

"A koho mi to vlastně chceš představit?" vyptával jsem se zvědavě, zatímco jsme procházeli městem. Byla už tma a celé náměstí osvětlovalo jen několik mohutných lamp. Sychravé listopadové počasí dávalo čím dál víc vědět, že zanedlouho přijde zima.

Míša se nenápadně pousmál a vyfoukl z pusy cigaretový kouř. "Uvidíš."

Ale ne, nesnáším překvapení, proč mi to prostě nemůže říct?

Po pár minutách Michal zastavil před jednou z restaurací a mně až po několika sekundách došlo, kde že to vlastně jsme.

"Vždyť tady já dělám!" vyhrkl jsem šokovaně.

"Cože, fakt?" zasmál se, "tak to je náhoda." Zakroutil hlavou a vešel dovnitř.

Posadili jsme se k jednomu ze stolů a objednali si pití. Míša si samozřejmě poručil víno, z čehož jsem usoudil, že to asi vážně bude jeho nejoblíbenější nápoj, vzhledem k jeho početné sbírce, co má doma. Já si objednal pivo a čekal, co bude následovat.

Po pár minutách tlachání se u našeho stolu vynořila vysoká tmavovláska na podpatcích a plácla Míšu zezadu do ramene.

"Ahoj, fešáku, přivedl sis kamaráda?" zazubila se na mě a já jí úsměv nuceně oplatil. Mohlo jí být něco přes 20, ale to, jak byla oblečená a zmalovaná, jí přidávalo minimálně 10 let. Nechutné.

"Andri, to je Matyáš, můj nový spolubydlící," poukázal na mě Michal hlavou.

"Ah! Těší mě, já jsem Andrea," znovu se zasmála a natáhla ke mně ruku. Z toho jejího smíchu mi pomalu začínalo třeštit v hlavě.

"Nápodobně." Snažil jsem se předstírat nadšení, ale nevím, zda se mi to dostatečně dařilo. Jen jsem doufal, že to není jeho přítelkyně, protože to bych ho opravdu litoval.

A žárlil.

"Tak co si dáme? Maty, jakou chceš pizzu?" otočil se na mě Michal s jídelním lístkem v ruce.

"Já nevím, tak třeba kuřecí," zamumlal jsem a zadíval se na Andreu. Seděla s nohou přes nohu a čuměla na Míšu, jako by se na něj snad každou chvílí chtěla vrhnout.

"Ta je moje nejoblíbenější," poznamenal Míša a pousmál se.

Zíral jsem na něj a uvnitř jsem se pomalu, ale jistě rozpouštěl z toho, jak byl roztomilý.

Ale ne, vážně zas přemýšlím nad něčím takovým? Vždyť je to kluk, Maty, který má očividně rád zmalované, prsaté holky. Nech toho.

Po pár minutách k nám opět došel číšník a my si objednali jídlo. "Dvakrát kuřecí a jednu špenátovou pizzu, prosím," nadiktoval mu to Michal a odložil jídelní lístek stranou.

Fuj, špenátová. No, aspoň se to k ní hodí.

Zanedlouho už pizza ležela před námi a my se do ní mohli pustit. Styděl jsem se před Míšou jíst, a tak jsem se u toho snažil vypadat co nejvíc kultivovaně.

"Chutná?" žvýkal Míša kousky pizzy, přičemž se mu rozkošně nafukovaly tváře.

"Jasný, tady vaří skvěle," přitakal jsem a napil jsem se piva.

Zabrousil jsem pohledem opět na Andreu, která si klínky pizzy důležitě krála a snad po každém soustu si utřela pusu ubrouskem. Ta holka je fakt úplná mimozemšťanka.

Netrvalo to dlouho a všichni jsme byli po jídle.

"Maty, nechceš s náma zajít ještě někam do klubu?" otočil se na mě Michal a dopil svou sklenici vína.

"Nějak se mi nechce, Míšo, promiň, kdyžtak jindy. Ale díky za tu pizzu." Sice jsem strašně toužil po tom být s ním, ale její přítomnost mě neskutečně rozčilovala. A co si budem namlouvat, připadal bych si jako páté kolo u vozu.

"Aha," hlesl Michal, "tak teda někdy jindy. Jo a nemáš zač," mrkl na mě.

Poté, co k nám přišla obsluha a sebrala prázdné talíře, Míša zaplatil a galantně pomohl Andreji obléct kabát. Buď je to takový gentleman, nebo spolu vážně něco mají. Snažil jsem se nad tím nepřemýšlet, ale ta nevědomost mě doopravdy užírala.

Všichni tři jsme vyšli před restauraci, Míša s Andreou se se mnou rozloučili a já se vydal na cestu zpátky.

xxx

Jelikož jsem byl celkem unavenej a zároveň taky otrávenej, šel jsem spát na můj vkus poněkud brzo. Probudily mě však nějaké divné zvuky. Nevím, kolik mohlo být hodin, ale dle přítmí v pokoji a zpěvu ptáků jsem usoudil, že bylo nějak nad ránem.

Překulil jsem se proto na druhou stranu, odkud zvuky vycházely, ale pohled, který se mi naskytl, jsem doopravdy vidět nechtěl.

Spatřil jsem siluetu nahé ženské, jak dychtivě nadskakuje na posteli a hlasitě u toho vzdychá. Podle hlasu jsem usoudil, že to nemůže být nikdo jiný než Andrea... a Michal.

V rychlosti jsem zavřel oči, aby si nevšimli, že jsem vzhůru. I když pochybuju, že by jim to nějak extra vadilo. Místností se nesl těžký zápach alkoholu, z čehož jsem usoudil, že jsou pořádně zlití.

Nevěděl jsem, co dělat dřív. Jestli se znechuceně otočit zpátky ke stěně, nebo se zaposlouchat do Michalových tichých vzdechů. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost, s čímž souhlasil i můj rozkrok.

Otočil jsem se od nich, aby mě neviděli, a strčil si ruku do trenek. Připadal jsem si jako totální úchyl, ale kdy jindy se naskytne taková příležitost slyšet ho vzdychat?

Olízl jsem si rty a pomalu jsem si začal honit. V uších mi znělo jen jeho vzdychání a Andreu jako bych nevnímal. Ta v mých představách nebyla. Tam jsem byl já.

xxx

"Dobré ráno," pozdravil jsem Míšu, když kolem mě celý rozcuchaný a jen v boxerkách prošel, zatímco jsem si chystal snídani. Nenápadně jsem si ho změřil pohledem a pokračoval jsem v mazání másla na chleba.

"Dobrý," zamrčel, podrbal se ve vlasech a zmizel za dveřmi od záchodu.

A co ta jeho nádhera? Nedalo mi to, tiše jsem se proplížil ke dveřím pokoje a nenápadně jsem nakoukl dovnitř.

Ležela tam rozvalená přes celou postel, make-up měla rozpatlaný po celém obličeji a spokojeně si chrupkala.

Eh, fakt sexy, zasmál jsem se v duchu a vrátil se ke kuchyňské lince.

"Perná noc?" zeptal jsem se, když Michal vyšel ze záchodu.

"Tak trochu... Nevzbudili jsme tě v noci, že ne?" svraštil obočí.

"Ne, proč byste měli?" překvapeně jsem se na něj zaculil a zakousl se do chlebu. Hah, kdybys jen věděl.

"Ne, to já jen tak, kdyby náhodou...," opět si zajel rukou do vlasů a poškrábal se. Ahjo, musí všechno dělat tak roztomile? Grrr!

"Chceš taky nachystat něco k jídlu?" ukázal jsem na pečivo. "Nebo se na to tvůj žaludek moc necítí?" tiše jsem se zasmál a pokračoval v jezení.

"Uhm, asi zatím moc ne, no... Ale díky," věnoval mi úsměv a zamířil zpátky do pokoje.

xxx

Od nastěhování už uplynuly dobré dva týdny a mé city k Michalovi byly čím dál hlubší. Tedy, říkal jsem tomu slabost. Nechtěl jsem si připustit, že bych do něj doopravdy mohl být zamilovaný, a tak jsem si prostě namlouval, že to nic není a časem to přejde.

Michal se s Andreou stále pravidelně stýkal a pokaždé, co spolu šli někam pít, to skončilo stejně jako tehdy. Moc jsem tomu jejich vztahu nechápal a ani jsem se ho radši pochopit nesnažil. Měl jsem sice tolikrát chuť se ho na ni zeptat, jak to spolu vlastně mají, ale řekl jsem si, že nevědět to bude možná i lepší. Už tak mě to dost zraňovalo, nepotřebuju vědět ještě detaily.

~ When he opens his arms
And holds you close tonight
It just won't feel right
'Cause I can love you more than this, yeah
When he lays you down
I might just die inside
It just don't feel right
'Cause I can love you more than this
Can love you more than this ~

Jedno sobotní odpoledne, kdy jsme měli oba volno a na krátkou dobu ještě vysvitlo sluníčko, jsem Míšu vytáhl ven. Chtěl jsem mu ukázat, že jezdit na skejtu není zas tak těžké.

"Maty, neblázni, jsem na to už starej," odporoval, zatímco jsem ho vedl ke skejtparku.

"Starej? Tony Hawk má 45 a jezdí jako za mlada!" šťouchl jsem jej do ramene a nadšeně jsem se rozjel.

"Jo, jenže já nejsem Tony Hawk, ty blázne," zasmál se a pokračoval v chůzi.

Po pár minutách jsme byli na místě a mohlo se začít. Párkrát jsem ještě sjel rampy, což Míša s obdivem pozoroval, a poté jsem dojel k němu a do ruky mu dal skejt.

"Hele, tak zaprvé, to je Benji, buď na něho milej," ukázal jsem na desku, "a zadruhé, ničeho se neboj, maximálně spadneš na zadek," s úsměvem jsem na něj mrkl.

"Ah jo, kam já sem se to dostal," zalamentoval Michal a prohlídl si skateboard. "Ne, že se mi budeš smát!"

Pokynul jsem mu, aby položil skejt na zem a opatrně si na něj stoupl. Pozorovat ho byla vážně sranda. Nejistě na něj položil pravou nohu, vzhlédl ke mně, aby se ujistil, že to dělá správně, a poté si na něj stoupl i levou nohou. Skateboard se o pár centimetrů posunul, což Míšu vyděsilo a zapřel se o mě rukama.

"Neboj, držím tě," chytil jsem jej za paže. "Tak, výborně, první krok si zvládl," pochválil jsem ho, ale nedokázal jsem si odpustit smích. Míša mi věnoval rádoby naštvaný pohled, ale hned nato se mu na tváři opět objevil krásný úsměv. "A teď si stoupni z boku a zkus se odrazit."

"Cože, ne! Já sem rád, že stojím!" zaprotestoval a málem sebou při tom plácl na zem.

"Ale no tak, nic to není, budu tě držet," povzbuzoval jsem ho, a tak nakonec svolil, sestoupil ze skejtu zpátky na zem a postavil se k němu bokem.

Opatrně na něj položil pravou nohu, nadechl se a lehce se druhou odrazil. Popojel asi půl metru a vystrašeně z něj seskočil.

"No vidíš to!" zatleskal jsem mu a běžel jsem pro skejt. "Na, zkus to ještě jednou."

Povedlo se mu to i napodruhé i napotřetí a po několika pokusech ho to začalo bavit tak moc, že mi desku skoro ani nechtěl vrátit. Takového jsem ho ještě neviděl. Pobíhal nadšeně po skejtparku, neustále se odrážel a popojížděl a já na něm mohl oči nechat.

"Sleduj, tentokrát dojedu až tam," ukázal prstem na vzdálenější místo a prudce se rozjel. Jenže co čert nechtěl, nejspíš najel na nějaký větší kamínek, skejt sebou cukl a Míša ležel vmžiku na zemi.

"Jsi v pořádku?" doběhl jsem ustaraně na místo pádu a sehnul se k němu.

"Ale jo, jen mě bolí prdel," vzhlédl ke mně a zadíval se mi do očí. V ten moment nás dělilo jen několik centimetrů a já na obličeji cítil jeho sladký dech. Málem jsem se neovládl a políbil ho.

"Uhm," sklonil jsem pohled do země, "pojď, pomůžu ti vstát." Chytil jsem jej za ruku a vytáhl ho zpátky na nohy.

"Díky," pousmál se a nepřestával mě pozorovat. Sakra, že by něco tušil? Nebo proč tak kouká?!

"Nevrátíme se už radši zpátky?" vychrlil jsem ze sebe rychle. "Ještě si tu něco zlomíš."

Michal jen mlčky přikývl, a tak jsem do ruky chňapl skateboard a rozešli jsme se zpět směrem k bytu.

xxx
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shanie; Mish Shanie; Mish | 23. května 2013 v 12:45 | Reagovat

Doufala jsem, žes to včera (dneska) stihla napsat a mé přání se vyplnilo ^^ Sakra, proč jsem u toho skejtování viděla tebe? Asi proto, že jsi ještě větší pako, než on! :D Ale muselo to bejt roztomilý ^w^ Asi budu tvá beta, raději si to po sobě přečti, jsem háklivá na drobný chybičky :P :DD :* <3

2 Sungji Sungji | E-mail | Web | 28. května 2013 v 16:01 | Reagovat

Tak jo zlato. Musím ti to vynahradit, protože jsem nebyla schopná ti ten koment sem dát. Je to mega úžasná povídka a strašně moc se těším na další díl, protože mě to hrozně moc baví číst. Navíc je to až udivující, protože je to na české kluky :D A víš jak to mám s Motyčkou. Ale je to mega úžasné! A doufám, že další dílek bude co nejdřív! ♥

3 Broken.Loony Broken.Loony | 31. května 2013 v 0:25 | Reagovat

Hej mimozemšťanka mi tam úplně moc vadí :D jinak mezi těma dvěma to jiskřííí! Buii ^^ mooc hezké, jen tak dál :P :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama