3. kapitola

10. dubna 2013 v 23:21 | Utsukushii Akumu |  Heart On Fire
Název povídky: Heart On Fire
Autor: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Shane
Fandom: RPS/OSF (Real Person Slash/Original Slash Fiction)
Pairing: Michal Motyčka (Niceland)/OMC
Pokračování: ? kapitol
Stručně: Matyáš se stále nedokáže vzpamatovat ze smrti svého nejlepšího přítele. Dokáže své srdce po této tragédii otevřít někomu jinému?
Varování: SLASH, OOC, místy songfic, 15+ pro pozdější kapitoly


xxx

~ 'Cause I hate the way I feel tonight
And I know I need you in my life
Yes I hate the way I feel inside
And I promise to make the sacrifice ~

Seděl jsem na patníku u skejtparku, sluchátka v uších a v hlavě mi rotovaly tisíce myšlenek. Jak ho to jen mohlo napadnout? Vypadám snad, že sem na kluky?

Sklonil jsem hlavu do dlaní a zavřel jsem oči. Proč mě to vlastně tak moc rozzuřilo?

Třeba sis vždycky přál být s ním, a teď si naštvaný, protože si nebyl, prolétla mi hlavou myšlenka a já si začal připadat jako totální blázen. Vážně se tu teď bavím sám se sebou a řeším, jestli nejsem náhodou teplej?

Hloupost. Naprostá kravina. Erik byl a vždycky pro mě bude jen nejlepší kamarád.

Takhle se k sobě obvykle kamarádi nechovaj, idiote. Bylo v tom něco víc, přiznej si to. V hloubi duše to moc dobře víš.

Zvedl jsem hlavu a podíval se na zářící hvězdy nade mnou. Vzpomněl jsem si na moje 17. narozeniny, poslední, které jsme slavili spolu. Erik mi dal psí známky s našimi vyrytými iniciály. Vytáhl jsem je zpod trička a zadíval se na ně.

"Nikdy tě neopustím, rozumíš? Vždycky tu budu pro tebe," obejmul mě a já se v té chvíli cítil tak šťastně jako nikdy předtím. Srdce mi bilo jako o závod a...

Počkat, ten pocit přece znáš, to samé jsi zažil, když se tě dnes Míša dotknul.

Nevěřícně jsem vykulil oči a na sucho polkl. Začala se mě zmocňovat panika.

Neblbni, klid, to nic nebude, už na to nemysli! Okřikl jsem se v duchu, zatřepal jsem hlavou a vstal z patníku.

Kolik je vlastně hodin? Zašmátral jsem do kapsy od tepláků a vytáhl jsem z ní mobil. Displej ukazoval něco málo po desáté hodině.

Sakra, měl bych se vrátit, nemám ještě vlastní klíče a nevím, kdy chodí Michal spát.

Sebral jsem ze země skateboard, naskočil jsem na něj a rychle jsem pádil zpátky k bytu. Domů.

xxx

Nervózně jsem přešlapával před vchodem do bytu a v hlavě si přemítal, jak se mu omluvím.

Panebože, prostě něco řekneš, zazvoň už, povzbuzoval mě vnitřní hlas. Zhluboka jsem se nadechl a sáhl jsem po zvonku. Ozvalo se tlumené zabzučení a o pár vteřin později už se ke dveřím nesl tichý zvuk kroků.

Michal otevřel dveře ve volných teplácích a tričku, a když mě spatřil, vydechl si úlevou. Stál jsem tam před ním s kapucí na hlavě a s provinilým výrazem ve tváři. "Už jsem se o tebe začínal bát." Koutky úst se mu stočily do nepatrného úsměvu.

"Omlouvám se," zamumlal jsem, vcházeje dovnitř. Otočil jsem se k němu a podíval se mu do očí. Až teď mi došlo, že je o pár centimetrů menší jak já. Roztomilé.

"To nic, neměl jsem se na něco takového ptát. Moje chyba."

"Ale ne, vlastně bych ti chtěl poděkovat, něco mi díky tomu došlo." Nebo si to aspoň myslím.

Překvapením se mu rozšířily oči. "Vážně? A co?"

"Že na tom našem vztahu možná bylo něco víc, než jsem si doteď myslel." Tiše jsem si povzdychl.

"Ah tak...," pronesl zamyšleně a odvrátil ode mě pohled.

Do háje, pokazil jsem snad něco?

Znáte se den a už si mu naznačil, že seš možná na kluky. To obvykle toho druhýho rozhodí, nemyslíš?

"Nechceš se k nám přidat a koukat na Dextera? Zrovna ho dávají v telce," prolomil najednou Michal ticho.

"K vám? Ty tu máš návštěvu?" nechápavě jsem přimhouřil oči.

Chodbou se ozval Michalův smích. "No, kočka se za mnou přišla podívat."

"A jo, vlastně, máš kočku," zakroutil jsem s úsměvem hlavou a společně jsme se rozešli do obýváku. Pohovka byla roztažená, takže na ní bylo mnohem víc místa k sezení, a přímo uprostřed ní si na dece hověla černá číča.

"Jak se vlastně jmenuje?" posadil jsem se na jednu stranu gauče a Míša na tu druhou.

"Dante," lehl si na břicho a přitulil se k ní, drbaje ji za ušima.

"To zní umělecky," poznamenal jsem s úsměvem na rtech. "Takže je to kocour," konstatoval jsem. Michal mlčky přikývl.

Seděl jsem tam na kraji pohovky a pozoroval ty dva vedle mě. Dante spokojeně vrněl a Michal těkal očima z televize na kocoura a naopak.

"Ty ještě studuješ, nebo už někde děláš?" otočil se na mě Míša.

"Já a studovat? Ne, to už naštěstí ne," uchechtl jsem se. "Pracuju v jedné restauraci jako číšník, ale je to jenom dočasný, musím si najít něco stálýho."

"Taky jsem dřív býval," podíval se nepřítomně před sebe, jako by na tu dobu zavzpomínal.

"A teď děláš co?"

"Překladatele v jedné firmě."

Zastyděl jsem se. On, jakýsi překladatel, a já jenom obyčejný číšník se směšným platem. Nevím teda, co přesně jeho práce obnáší, ale zní to rozhodně líp.

"A baví tě to?" Natáhl jsem se na pohovku a opřel se zády o opěrku. Dante po mě hodil očkem, opustil Míšovu náruč a začal mě zvědavě očichávat.

"A jo, baví, pracuju s angličtinou, kterou mám rád, takže sem spokojenej," přitakal. "Zítra máš směnu?"

"Ne, ne, jdu až v neděli. Aspoň se tu budu moct pořádně zabydlet," pousmál jsem se.

"To se máš, já vstávám v 7," vydechl zklamaně. "Ale neboj, budu se snažit tě nevzbudit. Možná," dodal se škodolibým úšklebkem.

Zamračil jsem se a zatvářil se naoko naštvaně, vzápětí jsme se však oba začali smát. Dante zjistil, že asi nepředstavuju žádnou hrozbu, a tak ke mně opatrně popošel ještě blíž a schoulil se vedle mé ruky do klubíčka.

"Asi se mu líbíš, normálně se k cizím lidem takhle netulí," poznamenal Michal a zahleděl se do televize.

"Fakt? Hm, tak to sem rád," pohladil jsem kocoura po hřbetě a ten se pod mou rukou prohnul slastí.

V tichosti jsme sledovali běžící seriál a já na sobě začal pociťovat únavu. Pomalu se mi klížily oči, ale pokaždé jsem jen zatřepal hlavou a sledoval dál. Nepamatuju si, kdy přesně jsem usnul, ale nebylo to dlouho poté, co Dexter zabil svůj vytoužený cíl.

xxx

Probudil jsem se a ještě stále napůl zavřenýma očima jsem se rozhlédl kolem sebe. Ležel jsem na gauči přikrytý dekou a na hrudi mi dřímal Dante.

"Ahoj, kamaráde," podrbal jsem ho a rozespale jsem si sedl. Trvalo mi pár vteřin, než jsem si uvědomil, kde vlastně jsem. Míša mě přikryl, milé.

Postavil jsem se na nohy, protáhl jsem se a zamířil jsem do kuchyně. Na lince ležel papírek a klíče.

Snad ses dobře vyspal, nechtěl jsem tě budit. Tady máš klíče od bytu. Jak půjdu večer z práce, stavím se pro pizzu :)

Držel jsem vzkaz v ruce a usmíval se jak měsíček na hnoji. Jak může být někdo tak... úžasný? Počkat, vážně sem řekl úžasný? Zarazil jsem se.

Co se to se mnou kurva děje?!

xxx

Ležel jsem znuděně u telky a sledoval nějakou kriminálku, když v tom jsem uslyšel šramocení klíče v zámku.

"Maty?" ozvalo se z chodby.

"No?" vykoukl jsem ze dveří obýváku.

"Změna plánu, na tu pizzu si zajdem. Teda pokud s tím nemáš problém," pozvedl obočí, čekaje na mou odpověď.

"Ne, v pohodě, jenom se obleču a můžem vyrazit." Sáhl jsem po ovladači, vypnul televizi a zamířil jsem do pokoje.

"A proč ta změna?" zeptal jsem se, zatímco jsem se převlíkal.

"Chci ti někoho představit."

xxx
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Broken.Loony Broken.Loony | 10. dubna 2013 v 23:27 | Reagovat

Uuuuuu, to je úplně mooc dobré! :) Ale proč to vždy končí nejlepším? :( :D Jsi zlá! :D .... už píšeš další? :P

2 Shane Shane | 10. dubna 2013 v 23:51 | Reagovat

Ha! A já jediná vím, co bude následovat! :D Už to čtu asi počtvrté, takže jsem něco přeskočila a přečetla si to, co jsem ještě nečetla o.O :D :) Krásné, miláčik, jako vždy :) :*

3 Broken.Loony Broken.Loony | 28. dubna 2013 v 22:21 | Reagovat

Já to taky tak trošku vím :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama