2. kapitola

20. března 2013 v 0:08 | Utsukushii Akumu |  Heart On Fire
Název povídky: Heart On Fire
Autor: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Shane
Fandom: RPS/OSF (Real Person Slash/Original Slash Fiction)
Pairing: Michal Motyčka (Niceland)/OMC
Pokračování: ? kapitol
Stručně: Matyáš se stále nedokáže vzpamatovat ze smrti svého nejlepšího přítele. Dokáže své srdce po této tragédii otevřít někomu jinému?
Varování: SLASH, OOC, místy songfic, 15+ pro pozdější kapitoly


xxx

Zabydlel jsem se vcelku rychle. Ještě ten den jsem do bytu nanosil většinu mých věcí ve velkých sportovních taškách a na stůl vedle postele jsem postavil Erikovu fotku.

"Přítel?" prošel Michal kolem a zadíval se na fotografii.

"Cože? Ne, to je... byl můj nejlepší kamarád," sklonil jsem pohled k zemi a začal si vybalovat oblečení.

"Už není?" nechápavě se zarazil nad mou odpovědí.

"Zahynul před 2 roky při bouračce." Tiše jsem si povzdychl a pokračoval jsem ve skládání triček na postel.

"Uhm, aha... omlouvám se," zamumlal Michal provinile a raději v rychlosti zmizel za dveřmi pokoje.

Po chvilce jsem s vybalováním první tašky konečně skončil, a tak jsem se pořádně protáhl a zamířil jsem do kuchyně pro sklenici vody. Nedošlo mi však, že se tam vlastně vůbec nevyznám.

"Míšo?" zavolal jsem na něj nejistě, otočil jsem se ke skříňkám nad pultem a snažil se najít nějakou tu skleničku.

"Nahoře vpravo," ozvalo se najednou za mnou a já se strachy málem podělal.

"Ježíš, seš snad duch nebo co?" chytil jsem se za hruď a zasmál jsem se. "Jak víš, co chci?" otevřel jsem dvířka od horní skříňky a natáhl jsem se pro jednu ze sklenic.

"Tipuju," lehce se pousmál a opřel se o kredenc. "A pro příště se neboj kamkoliv podívat, žádné tajnosti tu neskrývám," mrkl na mě, "koneckonců, už to tu patří i tobě."

"Fajn... díky," nesměle jsem se na něj zaculil a konečně jsem se napil osvěžující vody z kohoutku. Michal mě jen tak klidně pozoroval těma svýma tajemnýma šedo-modrýma očima, a jakmile jsem do sebe hodil celý obsah sklenky, stejně jako předtím mlčky odešel.

Ten kluk mě něčím tak zvláštně děsí, ale na druhou stranu se v jeho přítomnosti cítím strašně dobře. Třeba budu mít konečně nějakého dobrého kamaráda. Co na tom, že o pár let staršího, aspoň je vyspělej.

Vyšel jsem z kuchyně a zastavil jsem se před vchodem do obýváku. Michal seděl na turka na malém, bílém, chlupatém koberečku s kytarou v ruce a vybrnkával si nějakou melodii.

"Jak dlouho už hraješ?" optal jsem se ho a opřel jsem se o rám dveří.

"Tak nějak od 16ti, nevím přesně. Je to už dlouho," zvedl ke mně pohled a pohodil ofinou na stranu.

"Aha... tak to musíš bejt dobrej," pokýval jsem obdivně hlavou a vstoupil jsem do místnosti.

"V rámci možností." Michal souhlasně přitakal. "Ty taky hraješ?"

"No, hrával jsem... Ale myslím, že jsem to už zapomněl," zasmál jsem se a posadil jsem se naproti němu. Sjel mě pohledem a rty se mu zkřivily do úsměvu.

"Kolik že ti vlastně je?"

Najednou jsem dostal strach. Co když se mnou nebude chtít bydlet, protože na něj budu moc mladej? Působí tak dospěle, ne jak já, já jsem ještě malý kuře. Teda aspoň Erik mi to neustále ze srandy předhazoval. Michal se mu v tomhle celkem podobá. Já byl vždycky jen ten bezstarostnej blázen, za kterýho Erik žehlil všechny průsery.

"19... Kolik tobě? Tak 25?" zeptal jsem se nesměle.

"Vypadáš na starší," poznamenal. "25? Neblázni, v lednu mi bude 29. Jsem už staroch," uchechtl se.

"No, a ty zas vypadáš na mladší," pousmál jsem se. "Tobě nevadí, že jsem o tolik mladší?"

Zase ten pocit.

Nechápavě zkřivil obočí. "Ne, proč by mělo? Je sice pravda, že se obvykle bavím se staršíma lidma, ale myslím, že si budem rozumět," mrkl na mě.

V momentě, kdy to dořekl, mi spadl obrovský kámen ze srdce. Já vím, znám ho teprve pár hodin, ale i tak se po dlouhé době cítím tak nějak konečně spokojeně.

"Umíš i zpívat?" optal jsem se ho zvědavě.

"Tak nejsem na tom snad tak špatně. Chtěl bych prorazit, už jsem obešel pár lidí, ale zatím bez úspěchu," zklamaně pokýval hlavou.

"Asi seš pro ně vážně až moc dobrej," mrkl jsem na něj.

Michal se stydlivě pousmál. "Kdybys mě slyšel, tak to rozhodně neříkáš."

"Tak se předveď a uvidíme, kdo má pravdu." Opřel jsem se o lokty a čekal, až spustí. Michal na mě chvíli váhavě koukal, ale pak se odhodlal a dal se do hraní. Tiše si odkašlal a z úst se mu začaly linout slova pro mě neznámé písně.

~ Ukryti spolu v zahradě noci
Mluvili jsme překotně jeden přes druhého
A zjišťovali s údivem, že slova zapadají přesně do sebe
Byli z toho na větvi
A ruku v ruce jsme se pak courali domů
Usnuli šťastní a ráno jsme vstali
A poznali, že slova, která včera tak krásně splývala ze rtů
Jsou dnes ňáká divná a hloupá ~

Od chvíle, co začal zpívat, jsem nebyl schopný vnímat něco jiného. S úžasem jsem pozoroval všechny jeho pohyby, to, jak se mu při zpěvu ladně pohybují rty, jak přejíždí prsty po strunách a letmo hledí na pražce kytary, aby se ujistil, že hraje správně.

~ Takže se vůbec nic nezměnilo
Takže se vůbec nic nestalo
Takže se vůbec nic nezměnilo
Já šel tam a ty tam
A já sám a ty tam
Nebe, peklo, ráj
Kam tě duše dám ~

Zabrnkal poslední tóny písničky a znovu pohodil patkou.

"To bylo krásný," vydechl jsem zasněně. Michal se na mě podíval a nepatrně zkřivil obočí. "Teda, chtěl jsem říct, fakt dobrý, umíš zpívat," zahučel jsem hlubším hlasem a podrbal jsem se ve vlasech.

Co blbneš, Maty, co si o tobě bude myslet, lisknul jsem si v duchu.

"Díky," pousmál se. "Musím na sobě ale ještě hodně zamakat."

"No, budu ti držet palce." Vstal jsem ze země a protáhl jsem se. "Půjdu si zapálit." Míša kývl hlavou a dál se věnoval své kytaře. Líně jsem přešel do chodby, obul si tenisky a vydal jsem se před dům.

xxx

"Maty?" nakoukl Michal do pokoje. Venku už se stmívalo, a tak bylo v místnosti šero. Jediné, co bylo slyšet, byla hudba linoucí se z mého notebooku.

Zvedl jsem pohled od monitoru. "Hm?" zamručel jsem.

"Já jen - dáš si skleničku vína? Zrovna jsem otevřel jednu moc dobrou láhev bílého z mé soukromé sbírky," uculil se.

"Ale jo, jasně, rád," zaklapl jsem notebook, položil ho vedle sebe na postel a jedním rychlým pohybem jsem se vyhoupl na nohy.

Posadili jsme se na gauč v obýváku a Michal mi podal sklenku vína. "Tak ať je nám tu spolu fajn," přiťukl si se mnou, napil se a položil ji na stůl.

Nastalo trapné ticho. Tiše jsem pocuckával víno a přemýšlel jsem, zda jej mám prolomit jako první, nebo to mám nechat na něm.

"No, takže... proč sis vlastně hledal bydlení?" promluvil konečně Míša a opřel se loktem o opěrku gauče.

Nemohl jsem si pomoct, ale nedokázal jsem od toho kluka odtrhnout oči. Měl jsem neustálé nutkání na něj zírat, pozorovat jak mluví, jak dýchá, sledovat každý jeho nepatrný pohyb. Cítil jsem se šíleně hloupě, ale nešlo to nijak potlačit, i když jsem se snažil sebevíc.

"Já a máma se poslední dobou pořád jen hádáme, a tak jsem prostě chtěl vypadnout," pokrčil jsem rameny a napil se vína.

"To mě mrzí. Ale věřím, že to bude zas dobrý," přitakal a dopil svou skleničku.

"Tak snad jo," usmál jsem se a sklonil jsem svůj pohled k zemi.

A trapné ticho bylo opět tu. Normálně bych asi začal o něčem plácat, ale tentokrát to bylo jiné. Před Michalem jsem se z nějakého neznámého důvodu strašně styděl. Možná za to může ten věkový rozdíl.

"Můžu mít otázku?" zaměřil na mě opět svůj pohled a zvědavě pozvedl obočí. Mlčky jsem přikývl a čekal, co to bude.

"Ty a ten tvůj kamarád z fotky... Byli jste vážně jen kamarádi?"

Naštvaně jsem zkřivil obočí, čehož si Michal ihned všiml a snažil se mě uklidnit. "Ne, počkej, nemyslím to špatně, omlouvám se, jestli jsem tě nějak urazil."

"Já jenom nechápu, jak tě napadlo, že by to mohlo být jinak," zahučel jsem rozzlobeně a pokusil jsem se vstát z gauče, načež mě zastavila Michalova ruka.

V momentě, kdy se mě dotkl, se mi srdce rozbušilo neskutečnou rychlostí a v žaludku jsem měl divný pocit. Jako by se mi v břiše hemžily stovky motýlků.

Co to...?!

"Ne, prosím, promiň, byla to hloupá otázka," provinile ke mně vzhlédl.

"Já - musím na vzduch," odkašlal jsem si a rychlým krokem jsem zamířil do pokoje, popadl jsem skateboard a bez jediného ohlédnutí jsem vyšel z bytu.

xxx
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shanie Shanie | 20. března 2013 v 21:17 | Reagovat

Krásné miláčku, čekala jsem na to sice tisíc let, ale nevadí, musíš to přidávat rychleji, mě ta povídka totiž strašně baví, má úžasný děj a ty to píšeš ještě víc krásně :) Aneb má oblíbená věta z tohoto dílu :D ^^ Prostě boží, zajímá mě, kdy se konečně mezi nimi něco stane, Motyčka i vypadá, že by možná chtěl :P Ale Maty je pořád takový nepřístupný :( :D Snad se to nějak dobře vyvine :) :** ♥

2 Broken.Loony Broken.Loony | 5. dubna 2013 v 0:35 | Reagovat

Téééda Můras! :)) překvapuješ mě! :) moooc dobré to je :) a ten Mišák to je ale svůdník ti povím, jede po Matym moc hezky! :) Jsem ráda, že píšeš, dlouho jsem nečetla něco, co by za to až tak stálo kámo! :)

3 Angela Angela | 14. dubna 2013 v 20:54 | Reagovat

To je pěkná povídka.. Bude další díl?

4 Utsukushii Akumu Utsukushii Akumu | 14. dubna 2013 v 20:56 | Reagovat

už tu je 3. díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama