Affection - 2. část

14. prosince 2011 v 20:44 | Utsukushii Akumu |  Přeložené jednorázové povídky - slash (Super Junior)
Název povídky: Affection
Autor originálu: Sailorette
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: Ivet
Fandom: Super Junior
Pairing: Siwon/Heechul
Pokračování: Ne
Stručně: Siwon je až příliš láskyplný. Avšak Heechul si uvědomí, že mu to vlastně vůbec nevadí.
Varování: 12+, SLASH


***

Noc po našem polibku byla... trapná.

Siwon se mi celé odpoledne i večer vyhýbal a když se blížil čas spánku, seděl mlčky a nervózně v našem společném pokoji.

Obvykle nikdy nedělám první krok, abych se omluvil nebo něco podobného, jsem přece Kim Heechul, nikdy se nemusím omlouvat.

Ale když šlo o Siwona, měl jsem pocit, že nesmím být tak bezcitný, že potřebuju něco, co jsem si nikdy předtím neuvědomil.

Potřebuju jeho. A tak když ležel na svém lůžku, broukaje si něco, co znělo jako mix MBLAQ a f(x) (mimochodem, zvláštní kombinace), tiše jsem se vyhrabal z toho mého a přešel místnost až k čelu jeho postele.

"Siwonnie."

Ticho.

"Siwone, vím, že jsi vzhůru, slyšel jsem, jak si broukáš. Pusť mě k sobě, prosím, měli bychom si promluvit."

Ještě větší ticho.

Kašlu na to, Choi Siwone, nepotřebuju žádnou pozvánku, jen jsem se snažil být zdvořilý. Vlezl jsem pod peřinu a přitulil se k němu.

"Já... Já nevím, co mám dělat, Heenime...," zašeptal po pár minutách tak tiše a sklíčeně, že jsem nemohl uvěřit, že mluvím právě se Siwonem.

"Nevíš, co máš dělat s čím?" zamumlal jsem.

"S tebou."

Sakra. Do hajzlu. Kurva. Do prdele. Kruci.

Skvěle, došly mi anglické nadávky.

Víš, co dělat, Choi Siwone, ty pitomče. Řekni mi, že chceš moje obejmutí. Řekni mi, že chceš moje polibky.

Řekni mi, že chceš mě.

Protože já se smířil s tím, že chci tebe.

Pomalu se ke mně otočil, naše obličeje dělily pouhé centimetry a já si všiml jeho červeného nosu a opuchlých očí. On brečel?

"Brečel jsi," řekl jsem tiše a Siwon se ke mně znovu otočil zády.

"Bál jsem se, že mě bude Bůh nenávidět. Bál jsem se... že mě budeš nenávidět ty."

Jestli tohle bylo vyjádření jeho pocitů, tak se to absolutně nepodobalo jeho vznešeným způsobům.

Měl bych to převzít do vlastních rukou.

Měl bych jej chytit za ruce.

A tak jsem také udělal.

"Myslím, že bychom se měli přestat chovat, jako bychom nevěděli, co k sobě cítíme," začal jsem. "Chci tě. A myslím, že ty mě taky, MaSi. Mám pravdu?"

Samozřejmě, že mám, jsem Heechul.

"Mám strach," zašeptal.

"Miluju tě," vyhrkl jsem ze sebe.

Do háje.

Mám problém s tím, že někdy jsem až příliš přímočarý a jindy zase naprosto uzavřený do sebe. Nic mezi tím. Jeden velký extrém.

Jsem pěkné kvítko. Vždycky jsem byl a vždycky budu. Hyukjae mi jednou řekl, že jsem "hezký, ale je se mnou těžké pořízení." Mohlo by tohle moje proměnlivé chování Siwona ranit? Nikdy bych mu úmyslně neublížil, ale abych byl upřímný, být k lidem hnusný mi vážně jde.

Je to dar a prokletí.

Ochrana a zároveň i odloučení od ostatních.

A už jednou jsem ho ranil, když jsem mu řekl, že kdyby nevypadal tak, jak vypadá, nedokázal bych ho snášet.

Probrečel celé hodiny.

A mezitím se mě stále snažil obejmout. Úpěnlivě prosil, aby mě mohl sevřít v náručí, zatímco plakal, a neustále mi opakoval, že se omlouvá a polepší se. A když ho ode mě Donghae a Kyu konečně odtrhli, dostal jsem od Leeteuka tak vynadáno, jako nikdy za celý svůj život. Bylo to vážně trapné, být pokárán od někoho, kdo je jen o blbých 9 dnů starší.

Ale nikdo nevěděl, jak jsem se cítil já.

Nechtěl jsem nic takového říct.

Ne, nechtěl jsem mu tím ublížit.

Měl jsem obavy z toho, jak blízko se ke mně Siwon dostává. Byl vždycky tady. Když jsem ho potřeboval. Když jsem ho nepotřeboval. Štvalo mě to.

Neomluvil jsem se.

Prostě jsme dělali, že jsem nikdy nezavinil to, že se ubrečel ke spánku. Několik dní po tom na mě všichni házeli nevraživé pohledy. Někdy jsem se na sebe dokonce i já sám zlostně díval do zrcadla.

Ale Siwon ne.

Probrečel kvůli mně takovou dobu a i přesto mi otevřel dveře, shrnul vlasy z obličeje, chytil mě za ruku a usmál se na mě.

Ten zatracený úsměv.

S ďolíčky a naprosto sladký - takový, jaký dokáže jen on.

A já mu úsměv oplatil.

A teď mu tu říkám, že ho miluju. Zvykl jsem si na to, že jsem se ho od sebe snažil odhánět, ale po tom polibku jsem si začal uvědomovat, jak moc jsem ho chtěl. Chtěl jsem ho obejmout a dát mu pusu a zatraceně, toužil jsem s ním dělat i věci, které jsou pro mě nevhodné dokonce jen vyslovit.

Potřebuju jen, aby chtěl to samé.

Potřebuju, aby mi řekl, jak se cítí.

Chápu jeho strach. Je tu tolik překážek. Média. Společnost. Jeho víra. Jeho rodiče.

Ale já ho potřebuju.

"Siwone, otoč se."

"Heenime, já ne-"

"Otoč se... prosím. Podívej se na mě, prosím."

Přetočil se ke mně a já se k němu naklonil a opřel se o něj čelem.

"Prosím, dej nám šanci. Vím, že máš strach. To já taky. Ale ty mi za to stojíš. Miluju tě. Věříš tomu? Tak moc jsem se snažil udržet si tě od sebe co nejdál, jen abych zjistil, že jsem to dělal, protože tě chci nablízku. Není to směšné, MaSi? Můj Princi Krasoni, cítíš to samé co já?"

Slzy tiše stékají po jeho obličeji a já mám tu největší potřebu políbit ho, držet v náručí a ukázat mu, jak moc ho miluju.

Ale teď musí něco udělat on. Řekl jsem toho už tolik, potřebuju vědět, co chce.

Pokud vůbec něco chce.

"Rello... Já... Já tě taky miluju. Ale nevím, co mám dělat. Moji rodiče... Bůh... Jsem tak zmatený. Ale všechno, co právě teď chci, je políbit tě a zapomenout na můj strach. I kdyby to mělo být jen na chvíli."

Rychle jsem zaplnil mezeru mezi námi a přitiskl své rty na jeho. Byly tak jemné a teplé a bože, kéž bychom takto zůstali napořád. Kéž bych se takhle mohl cítit napořád...

Co je to vzduch? Nepotřebuju ho.

Co je to prostor? Nepotřebuju ho.

Co je to láska? Potřebuju ji.

Mám ji.

Zdálo se, že Siwonovi náš pomalý a něžný polibek nestačí. Rukama mi zabloudil ke krku, prsty mi zajel do vlasů a prohloubil náš polibek.

Jsme u sebe tak blízko.

Stěží cítím své rty. Pouze jeho.

Necítím svůj tlukot srdce. Pouze jeho.

Jen částečně jsem si vědom mého tichého vrnění, které vydávám, jak se k němu ještě víc tisknu. Je vůbec možné, abychom u sebe byli ještě blíž? Netuším. Kdo ví, stejně to zkusím.

Neobratně jsem ho popadnul za košili a pohladil na krku. Potuloval jsem se mu rukama po těle, potřeboval jsem se ho dotýkat a bylo mi jedno kde. Chci ho u sebe mít tak blízko, že nebudeme dva, ale jeden.

S nikým jsem se takhle ještě nikdy nelíbal. Je to tak důvěrné, skoro jako zakázané. Jeho ruce spočívají na mých bocích a konečky prstů mi jemně krouží po kůži.

Bodlo mě u srdce, když se ode mě odtrhl, ale o pár chvil později jsem byl znovu v ráji, když se rty přitiskl k mému krku.

"Miluju tě," pošeptal mi. "Tak moc tě miluju, Heechule."

Já tebe taky, Siwone, vážně, a rád bych ti to řekl, ale, zatraceně, vypadá to, že jsem zapomněl, jak mluvit.

Sakra, zapomněl jsem i dýchat.

Odpovědí mu byly pouze mé vzdychy, jelikož jsem nebyl schopný zformulovat jedno jediné slovo. Jen zašeptal: "Já vím, Heenime. Nemusíš to říkat."

Tenhle muž.

Tenhle muž se mnou dělá věci, na které jsem byl příliš namyšlený, abych si myslel, že by se mi mohly někdy stát.

Mám pocit, že umřu, pokud mé ruce někdy opustí jeho tělo, nebo jeho rty opustí ty mé.

Sice nic neříkáme, ale do ticha máme daleko.

Komunikace mezi námi se skládá ze vzdychů a sténání.

Svírám Siwonovy bicepsy tak pevně, že je mi jasné, že na nich ráno budou modřiny. Značky naší lásky. Znamení, že je jen můj a nikoho jiného.

Můj.

Jen můj.

Tak moc ho chci ujistit, že ho miluju. Oddělal jsem jeho ruce z mého krku a přiložil ke svému srdci. Nikdy předtím takhle rychle nebilo. A to všechno jen kvůli němu.

Kvůli němu a jeho zatracené náklonnosti.

Ucítil jsem, jak se jeho rty na mém krku roztáhly do úsměvu. Odtáhl jsem mu obličej od mého krku a podíval se na něj.

Jen tak jsme na sebe zírali.

V jakékoli jiné situaci by to bylo trapné, ale v tom okamžiku jsme oba věděli, že je to v pořádku.

To, jak jsme na sebe mlčky hleděli, vyjadřovalo stejně tolik, jako jakákoli vyřčená slova, polibky či potulující se ruce. Vlastně, vyjadřovalo to mnohem víc.

Vyjadřovalo to všechny pocity, které se nedají popsat slovy, takže když Siwon otevřel pusu a chystal se mi znovu říct, že mě miluje, přiložil jsem mu prst na rty.

Protože v tuto chvíli nechci, aby mi řekl, že mě miluje.

Chci, aby mi to předvedl.

***
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Teuki Teuki | Web | 15. prosince 2011 v 10:30 | Reagovat

Prostě nejkrásnější <3 Nejlíp překládáš lásko :*

2 keishatko keishatko | Web | 15. prosince 2011 v 15:52 | Reagovat

to bolo nádherné :)

3 Míša Míša | 15. prosince 2011 v 18:38 | Reagovat

Jojo je to dobré <3

4 Kyu Kyu | E-mail | Web | 16. prosince 2011 v 8:21 | Reagovat

OMO! to je naprosto dokonalé! Vůbec jsem se právě nerozplynula :D Já chci další! Škoda,že už nebude :( ale přelož něco jiného! :D OMO prostě cute^^

5 Lena Lena | 6. února 2012 v 0:27 | Reagovat

Ježiš, to je nádherný! Celou dobu jsem četla se zatajeným dechem, nádherně přeložené!! Prostě dokonalé!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama