4. kapitola - The Surprise

16. listopadu 2011 v 22:33 | Utsukushii Akumu |  As The World Falls Down
Název povídky: As The World Falls Down
Autor originálu: Th3xS0L0iST
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: SlashPrincess
Fandom: RPF (Real Person Femslash)
Pairing: Kristen Stewart/Dakota Fanning
Pokračování: 32 kapitol
Stručně: Stačil jeden nevinný polibek a oběma se svět převrátil vzhůru nohama.
Varování: 15+ pro pozdější kapitoly, FEMSLASH


***
Naklonila se ke mně a čelem se opřela o to mé.

"Nemůžeš mi lhát, Kristen," zašeptala. Její obličej byl tak blízko mému, že jsem mohla na kůži cítit její horký dech. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Co se to se mnou sakra dělo?

"Prostě mi to řekni...," zašeptala znovu.

Pomalu jsem se k ní začala přibližovat. Tak blízko, abych ji mohla ještě jednou políbit. Jemně jsem přitiskla své rty na její, doufajíc v dobrou reakci. Přitáhla jsem si ji blíž k sobě a olízla její spodní ret.

"Myslím, že se do tebe zamilovávám," řekla jsem, když jsem se od ní odtrhla.

Najednou se vše zamlžilo.

Cítila jsem, jak se mnou někdo třese. Co to sakra...?

"KRISTEN, VZBUĎ SE!" slyšela jsem, jak na mě někdo křičí.

"Ugh, co se děje?" zamumlala jsem. Zatraceně, musela jsem usnout. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla Scout, sedící vedle mě, jak se mě snaží probudit.

"Člověče, co se ti stalo, řekla jsi, že si jdeš jen zapálit do přívěsu. Už jsou to dvě hodiny a ty si tu spíš!" zakřičela Scout.

Rozespale jsem se posadila. Uvědomila jsem si, že to celé byl jen sen. Divné.

"Omlouvám se, neuvědomila jsem si, že jsem usnula. Kde jsou ostatní?"

"Všichni na tebe čekají. Zrovna jsme zkoušeli Cherry Bomb a všichni se divili, kde vězíš, tak mě poslali, abych tě našla. Takže, VSTÁVEJ!" chytla mě za ruku a vytáhla mě z postele. Změřila si mě pohledem a zasmála se.

"Proč se směješ?" procedila jsem naštvaně mezi zuby.

"Vypadáš hrozně," odvětila. "Dej na sebe kostým a uprav si vlasy, máme toho ještě hodně na práci."

"Ok, ok," postavila jsem se před zrcadlo a začala se upravovat. Byla jsem překvapená, že make-up vypadal skoro nedotčeně.

Jakmile Scout opustila přívěs, začala jsem přemýšlet nad mým snem. Zamilovávala jsem se do ní? Pokud je to pravda, nemůžu to Dakotě říct. Myslela by si, že jsem blázen.

Když jsem byla konečně hotová, vyšla jsem ven. Vzduch byl stále nepříjemně horký a vlhký, a v kombinaci s koženým oblečením mě vážně zabíjel.

Vrátila jsem se do Studia E s obavami, jak budou ostatní reagovat. Doufala jsem, že to nebude až tak zlé, ale bohužel bylo. Všichni na mě jen vyčítavě zírali. Zavřela jsem oči a hluboce se nadechla. Potřebovala jsem cigaretu. Snažila jsem se nahmatat krabičku v mých kožených kalhotách, ale došlo mi, že zůstala v přívěsu. Sakra.

Podívala jsem se směrem, kde stála Dakota, Stella a Scout. Byly zabrané do rozhovoru a já se neodvažovala na Dakotu přímo pohlédnout. Věděla jsem, že bych se chovala ještě divněji než předtím.

"Ahoj lidi," prohodila jsem, odvracejíc od ní pohled.

"Hey, K, co se ti stalo? Slyšela jsem, že jsi omdlela v přívěsu," zasmála se Stella a laškovně mě udeřila do ramene.

Pousmála jsem se a nervózně si hrábla do vlasů. "Ha, jo."

Podívala jsem se na Dakotu. Pozorovala mě. Tiše jsem si povzdechla a podívala se jí přímo do očí. Nedokázala jsem ji ignorovat. V ten moment mi došlo, co k ní opravdu cítím. Přišlo mi, jako by mi tálo srdce, naprosto mi brala dech. Dál jsme na sebe mlčky koukaly, když v tom k nám došla Joan s Cherrie.

"Připraveny dokončit scénu?" pohlédla na mě Joan.

"Yeah," odpověděla jsem, zírajíc stále na Dakotu.

Joan přikývla a Cherie se usmála. "Tak pojďme."

Po několika hodinách tvrdé práce jsme film konečně dokončili. Bylo to celé poněkud smutné, ale dokázala jsem potlačit své emoce. Jediné, co mě v ten moment tížilo, bylo, že jsem nemohla přestat myslet na Dakotu.

Joan si mě po chvíli zavolala stranou, aby si se mnou promluvila.

"Co se to s tebou děje, Kristen? Pokaždé, když na ni pohlédneš, zčervenáš a znervózníš," zeptala se mě, zjevně mluvíc o Dakotě.

"Všechno je v pohodě, neměj obavy, Joanie," musela jsem jí říct. Nesnáším, když musím Joan lhát.

Od momentu, kdy ode mě odešla, jsem měla pocit, že ví, o co tu jde.

Později mi řekla, že večer půjdeme na večeři - já, ona, Cherie a Dakota; něco jako menší oslava.

Vrátila jsem se do svého přívěsu, abych se připravila. Rozhodně jsem měla v plánu pít. Kašlala jsem na to, že je mi jen 20. Zrovna když jsem se chystala do sprchy, uslyšela jsem zaklepání na dveře. Bože, kdo je to tentokrát.

Popošla jsem ke dveřím a otevřela je. Přede mnou stála Dakota, dívajíc se na mě svýma klidnýma modrýma očima. Překvapila mě.

"Oh... Ahoj Dakoto."

"Ahoj. Vím, že se chystáš na večer, ale mohly bychom si na minutku promluvit?" zeptala se klidně.

"Uh, jasně," odstoupila jsem ode dveří a pustila ji dovnitř. Posadila se na pohovku a překřížila si nohy.

Pár minut bylo ticho, než si nahlas povzdechla a já na ni pohlédla.

"Vím, že se tě na to dnes všichni ptají, ale jsi v pořádku? Zeptala bych se dřív, ale byla jsem nervózní ohledně toho vystoupení s Cherry Bomb a musela jsem se na to soustředit."

Zaskočilo mě, když řekla něco takového. Dakota Fanning a nervózní?

"Ale jo, všechno je dobré," zalhala jsem.

"To je lež," odvětila rázně, čímž mě opět zaskočila.

"Ah... Není." Další lež.

"Kristen, poznám, když lžeš. Za tenhle rok a půl jsme se tak sblížily, že tě znám lépe, než ty sama."

Měla pravdu, zná mě lépe, než já sama. Povzdechla jsem si a posadila se vedle ní.

"Chci ti něco říct... ale nevyšiluj, ok?"

"Dobře, vybal to." Podívala jsem se jí do očí, abych se ujistila, že je mezi námi důvěra jako vždy.

Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla jsem se, že se s tím musím vypořádat dřív, než se z toho zblázním.

"Pamatuješ si na to, když jsme se políbily, že jo?"

"Jo," odpověděla se stále stejným výrazem ve tváři.

"No, já..."

Přerušilo mě zvonění mého mobilu. Do prdele.

"Vydrž," zamumlala jsem.

Přikývla a nepřestávala mě pozorovat. Zvedla jsem hovor.

"Halo?"

"Čau Kris, jak je?" uslyšela jsem Roba na druhé straně telefonu.

"Oh, ahoj, co děláš?"

"Celkem nic, jen myslím na tebe, co ty? Co máš v plánu?"

Podívala jsem se na Dakotu.

"Připravuju se na večeři s Cherie, Joan a Dakotou. Jak to jde s filmem?" otázala jsem se.

"Je to na dobré cestě, ale stále je tu ještě hodně práce. Ale vyrazíme si někam, až se vrátím, že ano? Samozřejmě až si doděláš všechno potřebné pro The Runaways." Zbožňovala jsem jeho hlas.

"Jasně, že jo, ale teď už musím jít. Musím se nachystat."

"Dobře. Miluju tě."

S povzdechem jsem se usmála.

"Já tebe taky."

Zavěsila jsem a svůj pohled jsem stočila zpět k Dakotě.

"Omlouvám se, to byl Rob."

"Jo, já vím," zašeptala. "Půjdu, ať se můžeš nachystat."

Lámala jsem si hlavu, nad čím asi tak přemýšlí.

"Fajn, D. Promluvíme si později?"

Mlčky přikývla a vyšla ven z přívěsu.

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 seleen seleen | 24. listopadu 2011 v 23:59 | Reagovat

dakujem za novu kapitolu :) som myslela ze uz ani nebude :)

2 Utsukushii Akumu Utsukushii Akumu | Web | 30. listopadu 2011 v 14:58 | Reagovat

tuhle povídku rozhodně nemám v plánu přestat překládat, jen je na to kvůli škole málo času, přes Vánoce to snad doženu :)

3 Sawemi Sawemi | 17. prosince 2011 v 15:17 | Reagovat

To mam radost, že budeš pokračovat. Bála jsem se, že to bude další z povídek co objevím, ale další díly nebudou. Už si jdu tvůj blog dát na domovskou stránku a budu to tu sledovat :D

4 Feelus Feelus | 24. února 2012 v 22:06 | Reagovat

Neeeeeeext! :D

5 AnnJay AnnJay | Web | 3. ledna 2013 v 18:16 | Reagovat

Vau..ještě rob se do toho plete o.O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama