Vrátím se

24. září 2011 v 20:31 | Utsukushii Akumu |  Jednorázové povídky - slash (Placebo)
Název povídky: Vrátím se
Autor: SlashPrincess
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Placebo
Pairing: Brian/Stefan
Pokračování: Ne
Stručně: Brian bude vždycky čekat. I kdyby měl zemřít.
Varování: SLASH

***

Nikdy nezmizíš, přísáhám... Nezapomenu na pohled tvých očí, když se na mě smály, nezapomenu, ani když mě nenáviděly. Mrzí mě to, protože jsem tě miloval od prvního okamžiku.

Ty slzy plné emocí, plné vzpomínek. No tak, kde jsi? Vím, že jsem tě neměl trápit, vím to moc dobře. Ale slíbil jsi, že mě neopustíš. Tak se pro mě vrať, ještě jednou, prosím.

Trávil jsem hodiny čekáním na tebe, že otevřeš dveře, čekáním na to, že tě znovu zaslechnu. Vím, že tě nikdy nepřestane ovládat strach, že jsem to tentokrát opravu udělal. Že to byla moc velká dávka, moc silná. Nebojíš se? Že se nadechnu, ale vzduch už se nikdy nevrátí zpět?

Věděl jsi, kdo jsem. Věděl jsi, k čemu se zavazuješ.

Tak mi to vysvětli. Vysvětli mi, proč se nevracíš. Víš, že umřu. Že už nikdy nebudeš mít šanci vzít můj obličej do dlaní, políbit mě. Přál bych si, abys mě mohl slyšet.

Ale dveře byly stále zavřené. Další zmařený pokus o šťastný život. Usínám. Nebo omdlévám, je těžké to rozlišit. Bojím se, že naposledy. Bojím se zůstat ve tmě navždy, bez tebe. Bojím se nechat tě tady samotného. "Svět je zlý. Plný neznámých lidí. Tak mě neopouštěj." Určitě už si na to nevzpomínáš.

Ale byli to tví známí, kvůli kterým už tě nikdy neuvidím smát se.

Možná bych měl taky zapomenout a vzdát se. Je to osud? Nebo je to smůla? Nebo je to moje hloupost? Kde jsou odpovědi na všechny otázky?

"Briane."

"Stefe?"

Neslyšel jsem dveře... ani kroky. No tak, kde jsi? Ruce na mých ramenou se objevily během vteřiny.

"Promiň mi to, Briane. Už to nikdy neudělám, nikdy, slibuju." Tvůj hlas se třásl, ruce putovaly z ramen na boky a váha tvého těla se ocitla na posteli hned vedle mě.

"Můžeš odejít, jestli chceš, nechci tě nutit, aby ses o mě staral." Objal jsem jej, přitisknul jeho tělo k mému.

"Kdo jiný by se o tebe postaral?" Tvé rty na mých, tvůj dech je najednou i můj.

"To nevadí, Stefe..." Špitnul jsem a odtáhl se.

"Je to všechno moje vina. To kvůli mně jsi závislý, kvůli mně nevidíš, to já tě tady pořád nechávám samotného, bezmocného. Musíš mě nenávidět. Nenávidíš mě, Briane?" Naléhal jsi, tvá ruka tiskla mou paži. Téměř jsem cítil tvůj dech u mé hlavy.

"Nemůžu tě nenávidět, miluju tě, jsi všechno, všechno... To jediné, co mám." Věděl jsem, že pláčeš. Nebylo těžké najít tvůj obličej a setřít slzy, slíbat je.

"Neopustím tě, přísahám. Musel bych bez tebe umřít." Vzlykal jsi.

"Já bych bez tebe umřel." Zašeptal jsem co nejtišeji.

Mlčel jsi, jen jsi mě objal ještě silněji a plakal do mé mikiny. Ale nemělo cenu ti věřit. Věděl jsem, že odejdeš znovu. A pak ještě jednou. A potom už se možná nevrátíš...

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Henry Henry | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 19:42 | Reagovat

Zajímavé pojetí .. i když velmi smutné ..
miluji však tento pairing a povídka je velmi vydařena . Chválím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama