Leaving Too

6. září 2011 v 19:03 | Utsukushii Akumu |  Přeložené jednorázové povídky - slash (Twilight sága)
Název povídky: Leaving Too
Autor originálu: hell_in_the_end (lonelysubmarine)
Přeložila: Utsukushii Akumu
Beta-reader: SlashPrincess
Fandom: Twilight sága
Pairing: Jasper/Edward
Pokračování: Ne
Stručně: "Možná by jsi přece jenom měl jet na Aljašku." Slova, která neměla být nikdy vyřčena.
Varování: 12+, SLASH


***

Posadil jsem se na postel a pevně zavřel oči. Slyšel jsem, nad čím přemýšlí, a kroky dopadající tiše na dřevěnou podlahu ložnice. Jeho myšlenky plné omluv mi sžíraly mozek. Nemusel žádnou z nich vyslovit, jelikož dobře věděl, že je všechny slyším.

Ucítil jsem, jak se postel prohnula pod jeho váhou, když si ke mně přisedl. Kdyby šel ven s Emmettem, nikdy by se to nestalo, ale nemohl jsem jej za to vinit - bylo to naše přirozené chování.

Otevřel jsem oči a podíval se na něj, když zlehka položil ruku na tu mou. Blonďaté vlasy měl spadlé do obličeje, takže jsem mu mohl jen ztěží vidět do očí. Vina mi požírala srdce, "žvýkala" jej na kousky a zpátky mi vracela ty části, které nebyly spolknuty celé.

"Omlouvám se, Edwarde. Nemůžeš se cítit provinile, to je v téhle situaci moje práce." Podíval jsem se dolů na přehoz postele a vytáhl jsem ruku zpod jeho dlaně. Jasperova mysl křičela jednu omluvu za druhou a já si rukama začal mnout spánky. Třel jsem je s takovou sílou, i když jsem věděl, že to nijak nepomůže bolesti, tvořící se uvnitř mě.

Jasperovy myšlenky se ztišily, přesto ale stále dokola myslel na to samé. Uvědomil si, že jsou příliš hlasité, když jsem se na něj otočil s upřeným pohledem. Vzhlédl, otvíraje pomalu oči s úžasným půvabem, aby na mě pohlédl.

"Já vím. Snažím se tě neobviňovat… ale, Jaspere…" Stále mě pozoroval, jeho výraz ani myšlenky se po celou dobu, co jsem mluvil, nijak nezměnily.

"Možná by jsi přece jenom měl jet na Aljašku." Přikývnul bez jediného slova.

"Jaspere… Prosím, řekni něco." Sklonil hlavu, jeho hladové oči se vzdálily od těch mých. Zašeptal něco, co jsem nemohl slyšet, a když jsem si tiše povzdechl, zopakoval to hlasitěji.

"Tak jako jsou moře a oceány přeplněny vodou, tak obrovské jsou moje vlastní hříchy. Edwarde, nemám, co jiného říct - necítím nic kromě viny a hladu. Nemůžu přemýšlet nad ničím jiným, než nad 'Omlouvám se', a nedokážu vyjádřit smutek nad tím, co se stalo. Tak mi pověz, co bys chtěl slyšet, a já to řeknu, ale nemůžu říct nic z vlastní hlavy, protože nemám co ti říct," pohlédl zpátky na mě, cítil jsem, jak z něj sálá rozčilení. "Už ti nemám co říct." Naklonil jsem se k němu, neschopen ovládat nutkání v mém těle. Na okamžik se ze strachu odtáhl, ale poté si uvědomil, že bych mu nijak neublížil, a přitiskl se ke mně.

V mém dlouhém upířím životě jsem se líbal pouze s jedním upírem a Carlisleovy polibky byly nic oproti polibkům Jaspera. Byl zuřivý a jeho rty se perfektně hodily k těm mým, jeho mysl najednou zela prázdnotou, kromě slasti, jak mezi námi rostla intenzita. Ticho v mém mozku a síla pohybů Jasperova těla byly tak mocné a skvělé, že jsem se na něj přimáčkl ještě silněji.

Když jsem se mu svalil na hruď, připadalo mi, jako by byla Bella pouhá vzdálená vzpomínka. Hodil sebou a já vzdychl. Zasmál se, zatímco se snažil vymanit z mého sevření. Naše rty se odpojily a Jasper mě převrátil, sedě mi na klíně. Přitáhl jsem se k němu a jemně mu zkousl spodní ret; usmál se a pomalu mi prsty přejížděl po pažích. U krku se zastavil a zapojil rty, jemně mi kousal a sál kůži. Pak mi něžně rozepnul knoflíčky na košili, hladíc mi hruď, a začal mě líbat na obnaženou pokožku.

Vydechl jsem: "Ahhh. Jaspere, přestaň. Prosím."

Zvedl hlavu a podíval se na mě, jeho mysl začala opět pracovat. "Proč?" Začal jsem přemýšlet, proč jsem ho vlastně požádal, aby přestal, ale nedokázal jsem přijít na žádný rozumný důvod.

"Já… Já jen…"

Nedokážeš odpovědět, Edwarde?

Zakroutil jsem hlavou. Nenapadal mě jiný důvod než děvčata, ale ty v této chvíli nehrály žádnou roli, protože Bella byla pryč a Alice věděla, že se tohle stane, i když mi zatajila pár detailů. "Dej Jasperovi šanci, až k tobě příjde." Přišlo mi směšné, že se mnou Jasper skončil po útoku na mou přítelkyni tady v posteli.

"Jaspere?"

"Měla pravdu," zdráhavě se odmlčel. "Každého oslňuješ."

"Oslňuju? To by vysvětlovalo jakým způsobem, až do této chvíle jsem si myslel, že tě kluci nijak nepřitahují." Zasmál se a metodicky mi začal zapínat mou bílou košili. Poslední dva knoflíky nechal rozepnuté a položil mi ruku na tvář. Z obličeje se mi vytratil úsměv, když mi prsty přejel po rtech.

"Stále si myslíš, že bych měl jet na Aljašku?" zeptal se a proud mých myšlenek se náhle zastavil.

Než jsem stačil odpovědět, zlehka mě políbil. "Ano. Vezmi Alici a jeďte na Aljašku."

Podíval se na mě pohledem, z kterého mě bodlo u srdce, předtím, než položil další otázku, kterou bych nejraději neslyšel.

"To znamená, že tu zůstaneš?" Odstrčil jsem ho od sebe a shodil nohy z postele.

"Ne, odjíždím také." Jasper se na mě jen podíval a opustil místnost, neobtěžujíc se za sebou zavřít dveře.

Alice mi věnovala zvláštní pohled, když jsem sešel dolů po schodech a vyběhl ze dveří k Bellině domu.

***
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 28. září 2011 v 0:07 | Reagovat

Smutné, leč na Twilight ságu velmi zdařilé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama